02/10/2026
Včera si moje dítě dovolilo něco, co si před ní v ateliéru nedovolilo několik stovek dětí ani dospělých.
Nic nezničila, nepomalovala nic, co neměla, vlastně neporušila vůbec žádné pravidlo. Přesto udělala něco, co tady za všechny ty roky snad nikdo jiný neudělal, a přitom k tomu měli úplně stejnou příležitost.
Schválně se podívejte na fotku a zkuste přijít na to, co udělala jinak než všichni ostatní.
Právě to mi přijde fascinující, protože člověk je od malička skvělý v sociálním učení, sleduje, jak se věci dělají, a velmi rychle si z toho vytvoří pravidlo: Aha, takhle se to tady dělá. Přestože mu ho ve skutečnosti nikdo nikdy neřekl. Výzkumy ukazují, že už malé děti velmi ochotně přebírají konvence svého okolí a napodobují to, co vidí u ostatních, i když to pro samotný výsledek není nutné.
A možná právě tady začíná kreativita, protože to není jen schopnost něco hezky namalovat nebo dostat originální nápad, ale taky všimnout si hranice, kterou nikdo nenakreslil, a ověřit si, jestli tam vůbec je.
Poznáte, co moje šestiletá Soňa udělala jinak než malíři před ní? A proč myslíte, že to udělala zrovna ona?
Kolik věcí děláme „tak, jak se mají“, jen proto, že jsme je tak viděli dělat všechny před námi?
