08/06/2026
JAROSLAVICE: NEJLEPŠÍ POŘADATELÉ POD MRAKEM!
Naše skupina se specializuje na „dementní“ video-pozvánky. Ta poslední způsobila, že když jsme přijeli do Jaroslavic na Open Air Camp Festival, na baru nás poznávali a chovali se k nám, jakobysme se znali odjakživa. Bude to i tím krajem. Jižní Morava, Znojemsko, tam jsou strašně milí lidi, řeklo by se konverzačně. Jenomže vono to tak fakt je!
U vjezdu do areálu nás přivítal hlavní pořadatel Lukáš zvaný Květák a my se radovali, že temný mrak, co jsme ho pozorovali cestou mezi vinicemi, někam zmizel. Celý festival na pódiu právě řízně zahajovali K.P.D. z Kerhovic s trumpeťákem, co zněl jak Sůl kdysi v Peshatě. Hudebně jim to šlapalo, zatímco textově měli jasno v tom, kdo stojí na dobrý a kdo na špatný straně. Slunce svítilo a travnatý areál pod jaroslavickým zámkem, který zároveň funguje jako kemp, vyzařoval skoro hmatatelnou pohodu, což glosoval Pavel aka Papagáj, spoluvydavatel a distributor naší první desky, když pravil, že to tu vypadá skoro jak na „festě“ ve Vodňanech.
Jen co jsme nastoupili na zvukovku, ukázalo se, že černý mrak nezmizel, ale jen nebyl vidět přes vrcholky stromů za pódiem. Začalo pršet, pak přestalo, my začali hrát, chvíli dobrý, pak začalo brutálně lejt a nakonec zase přestalo. Naše stará píseň Medardova kápě, co zpracovává tématiku dešťové prevence, ten den zazněla poprvé na zvukovce, pak v setu a nakonec i ve vyžádaném přídavku. Dvakrát déšť přivolala, ale napotřetí ho utnula. Hustý. Respekt zaslouží Papagáj, kterej v tom slejváku vydržel pod pódiem jako poslední mohykán nejdýl, než nakonec i on usoudil, že možná tolik věcí na převlečení nemá, a vydal se hledat úkryt pod nejbližším slunečníkem. Ale pak se stalo, že Pavla nahradilo snad kompletní osazenstvo hlavního festivalového baru. Pořadatelé v bílých tričkách naběhli před pódium, déšť nedéšť, a svým tancem i nadšenými pokřiky dojali i ty nejdrsnější z nás. Krásnej koncert. Bylo to, jako kdybysme hráli doma. Jaroslavice by se měly stát partnerskou obcí města Tábor. Navrhneme to starostovi.
Po nás už zase svítilo slunce, jedna polovina naší posádky vyrazila k domovu a ta druhá i se zaskakujícím bubeníkem Alešem (dal to jak pán!) zůstala, aby degustovala místní pivo, houbu, vepřovou kýtu na rožni a produkci skupin Sukulent Sound a Nšoči. Ti první zkušeně pohoupali publikum v rytmu ska/reggae, zatímco ti druzí dali zavzpomínat na devadesátky, kdy jsme sjížděli jejich skvělou desku Jaxi taxi. Zpěvák se s tím nemazal a hned v úvodu všem přítomným doporučil kroměřížskou odmašťovnu jako nejlepší životní volbu. Budeme o tom uvažovat.
Protentokrát jsme si ale v půlce jejich živočišnýho bigbítovýho setu dali kolu a vyrazili k domovu tím zaslíbeným krajem vína, krásných lidí a hudby. Až se nám z toho samým dojetím před Táborem zanesl palivový filtr.
P.S. – Nechce nám někdo domluvit tour po jižní Moravě? Zahrajeme za stravu a úsměv. : )
Open Air Camp Festival, Papagajuv hlasatel records, Sukulent sound, Nšoči
