Vystudoval jsem Konzervatoř v Teplicích, obor klavír. V současné době působím jako ředitel ZUŠ v Lomnici nad Popelkou. Již v době studií jsem se intenzivně zabýval malbou. Vliv hudby na můj výtvarný projev je patrný. Hudba J. S. Bacha, L. van Beethovena, ale především C. Debussyho, M. Ravela a D. Šostakoviče má na mou tvorbu vliv dodnes. Umělecké prostředky v hudbě i ve výtvarném prostředí jsou do jisté míry podobné, jde o zachycení atmosféry, dojmu. A o to jde i v mých obrazech.
Do této chvíle jsem uspořádal asi 50 výstav po celé České republice, například v Lomnici nad Popelkou, Brně, Frýdku Místku, Olomouci, České Lípě, Mimoni, Liberci, Praze, Chomutově, Šumperku, Nové Pace, Železném Brodě, Turnově, Plzni ap. Vystavoval jsem také v zahraničí - Německo, Rakousko. Jsem členem Unie výtvarných umělců České republiky
Malování je pro mne vnitřní potřeba. Už jako dítě jsem se cítil nejlépe, když jsem si vzal do ruky pastely a maloval okolí, krajinu, Ralsko, Bezděz, ilustroval jsem rodinné album fotek. Malování mi prostě šlo. Být v něčem lepší než ostatní, to byla v tomto věku silná hnací síla. Miloval jsem záhady a tajemno, proto jsem přečetl celého Foglara několikrát. Bylo mi dobře v jeho neskutečném světě tajemství a záhad. Možná proto u mě vyvolávaly silné emoce návštěvy Malé strany se svými průchody,schodišti, střechami. To nebyla vymyšlená Stínadla, to byla skutečnost, kde se mohly odehrávat opravdové příběhy. Člověk okolo patnáctého roku žije často mimo realitu a vše prožívá daleko silněji. Stačí malý impuls a citlivý člověk se vydá naznačeným směrem. Pro mě takovým impulsem byla moje maminka, osvícený to člověk se svou láskou ke kultuře, knihám, divadlu. Milovala pana Zrzavého a tak si koupila pár jeho reprodukcí a jeho autobiografii. To byly silné podněty. Malířů, kteří ovlivnily můj malířský život, bylo samozřejmě víc, např. Antonín Michalčík. Jeho výstava, kterou jsem navštívil v Praze někdy počátkem 80. let, na mne zapůsobila jako zjevení. Měl jsem pocit, že cítí a myslí stejně jako já. Přesně jsem mu rozuměl. Maloval záhady, tajemno, témata, která jsem chtěl malovat i já. To nebyla pouze pomalovaná plátna, ty obrazy měly atmosféru, ducha, promlouvaly k divákovi, vtahovaly dovnitř. Vzpomínám si např, na jeden obraz, postava na kraji vysoké skály, stál jsem před ním a dodnes vybavuji úzkost, která z obrazu byla cítit. To byla obrovská inspirace a škola, dodnes z toho čerpám. Cítil jsem tehdy, že to je směr, kterým bych se chtěl vydat. Nechci ale jen napodobovat, je to podnět, který je teprve nutno zpracovat, přetavit a vytvořit z něj něco nového, jenom mého.
S panem Michalčíkem jsem se nikdy nesetkal, dodnes nevím, jestli je to dobře, nebo ne. Už několikrát jsem zažil zklamání, když jsem se setkal s lidmi, kteří v malířství něco znamenali,ale jejichž obrazy s nimi naprosto nekorespondovaly. Na mne to působilo jako podvod, anebo přinejmenším jako neupřímnost. Nevím, jak to bylo s panem Michalčíkem, v každém případě si myslím, že obrazy musí vypovídat o autorovi, o jeho povaze, názorech. Z reakcí, které se ke mně dostávají, vyplývá, že moje tvorba o mně vypovídá pravdivě.
Nikdy mně neuspokojovaly povrchní věci. Dělá mi radost dostávat se pod povrch věcí a tak je to i v malování. Snaha pochopit a nejen se nechat vláčet životem, nespokojit se jen s tím, jak se věci jeví, ale jaké skutečně jsou.
Maluji příběhy, i když se to na první pohled nezdá, příběhy odehrávající se mezi architekturou měst, úzké uličky, vysoké domy, mezi kterými se může člověk cítit ztracený, bezvýznamný a opuštěný. Maluji atmosféru, a proto v mých obrazech hraje podstatnou roli světlo a stín. Nadhozené a nezodpovězené otázky. V posledních letech se stále častěji obracím pro inspiraci k Bibli. Souvisí to s mým chápáním života i světa.. Bible je úžasná kniha, její příběhy, podobenství, jinotaje, to je skvělá inspirace pro tvorbu, i pro život. Je to bezpochyby nejužitečnější kniha pro tento svět. Mocnou inspirací se mi také stalo cestování. Proto v mých obrazech často naleznete motivy z Provence, Benátek, jižní Itálie, Amsterodamu ap. Obrazy z těchto míst jsou často barevně bohatší, je to dáno jiným světlem, sluncem, které zde svítí více než u nás.
Moje malování si nedává za cíl bojovat za lepší svět, v tom jsem realista, spíše chtějí pohladit, zklidnit, zastavit a přivést k zamyšlení..
Vyhledem k tomu, že jsem vystudoval konzervatoř / obor klavír/, má hudba na moji tvorbu podstatný vliv. Ze všech druhů umění působí hudba nejemotivněji, silně vytváří atmosféru. I pro mne je atmosféra nejdůležitější. Když namaluji obraz a nepůsobí na mne, přemaluji ho, protože pravděpodobně nesdělí nic ani divákovi. Obraz by měl předávat poselství.
Nerad dávám obrazům názvy, chci, aby si každý domyslel svůj vlastní příběh, který zapadá do jeho života. Názvy jsou tedy pouze orientační.
KREDO: Jde o to, aby si člověk na něco nehrál, v malířství i v životě. Nejde v prvé řadě o to, jaký názor na mne mají druzí, ale jaký názor mám na sebe já sám. Jde o to, aby tvorba i život byla pravda a ne lež.
Martin Vencl
Více zde: https://tajemstviobrazu.webnode.cz/o-mne/
