30/08/2026
Po devíti týdnech je na Řadově úplné ticho.
Tiše v nás doznívají ozvěny třiadvaceti nočních bojovek. Osmnácti táboráků. Třiapadesáti poledňáků. Více než dvanácti set příběhů, které se tu za léto psaly.
Některé věci se čísly vyjádřit nedají. Zážitky, nečekaná kamarádství, adrenalin při bojovce, táborová platonická zakoukání, radosti z balíčku z domova, slzy, když léto na Řadově končí.
Děkujeme vám, rodičům našich táborníků, za důvěru, se kterou nám děti svěřujete. Děkujeme za to, jak báječné nám je - mnohdy roky - posíláte. I za to, jak trpělivě po jejich návratu doma vyklepáváte písek z věcí ještě měsíc.
Děkujeme našim oddílákům, praktikantům, sporťákům, skupinářům, hlavasům, zdravotníkům, kuchtíkům, kuchařům, uklízečům, uklízečkám, technickému personálu. Víme, jak těžkou práci tady odvádíte. Víme, kolik do toho dáváte. A nesmírně si toho vážíme.
A konečně děkujeme těm nejmladším. Našim táborníkům. Za to, že nás rozesmívají, nabíjí energií, dodávají přesně tu správnou míru "zlobení", protože to k našemu i jejich létu patří.
Děkujeme, že vyvracíte mýty o "hrozných mladých", každoročně zamknete mobily do trezorů, zahodíte tablety, převlečete se do tepláků a jdete si s námi hrát do lesa. Je to pro nás dojemný důkaz, že některé věci se nemění.
Je za námi další rok. A my se už teď těšíme, že kapitoly příběhů, které jste tady letos napsali, budou za deset měsíců zase pokračovat.
My jsme vás nevarovali, že Řadov je vysoce návyková záležitost? 🫢
