25/07/2026
Čekání (olej, 90. léta, prodáno)
Původně zamýšlená ilustrace k příběhu v knize Leny Nové: Na schovávanou s životem
Při vzniku tohoto obrazu nešlo o čistě výtvarnou výpověď. Je to symbol a jako takový téměř dokonale vyjadřuje neutěšený stav mysli, která nedokáže odpustit. Tento obraz by se stejně dobře mohl jmenovat Očistec. Kdo ulpěl na minulosti, nedokáže se smířit se ztrátou, ten je v začarovaném kruhu. Vlny znázorňují plynutí času. Přestože naznačují pohyb, při bližším zkoumání jsou nehybné, jakoby zkamenělé. To je symbol pro čas, který plyne tak pomalu, až máme dojem, že se zastavil. Na pozadí obrazu je slunce, světlo, symbol věčné naděje. Nesvítí ale plynulým tokem: vytváří cyklicky světlejší a temnější pruhy, tak jak se střídá víra s beznadějí. Ani toto světlo nemá světelnou podstatu, je jakoby tvrdé, zkamenělé.
Vzájemná kompozice vodní plochy, oblohy a ženy vytváří napětí. Vše je sice ve zdánlivém klidu: voda zvolna plyne, čekající žena stojí bez pohnutí, přesto se zde odehrává velké drama. Čekání nebere konce, nepřináší úlevu. Žena je otočena k divákovi zády, nelze tedy z výrazu tváře vyčíst její pocity. To ještě zvyšuje napětí a dramatičnost situace. Odvrátila se od života, nezajímá ji nic kromě vlastního smutku a naděje, že se jednou dočká. Chybí zde „přední plán“, tedy viditelný břeh: žena je jako strom, který nemá ani kořeny, ani zem, na níž by mohl růst, a přesto ještě žije. Umístění postavy na střed obrazu umocňuje mystický náboj zobrazeného okamžiku.
Tento způsob ztvárnění určité myšlenky odporuje běžným výtvarným pravidlům, ale i v tom je záměr: všechno v obraze je „mimo skutečnost“. Prostředí není reálné, je vytvořeno mimo prostor. Převedeno v jakési geometrické linie, které přebírají původní sdělení a přetvářejí je v pouhou strukturu, žijící svým vlastním životem. Autorka v tomto způsobu výtvarného vyjadřování demonstruje vnímání života jako pohled pod povrch, nebo také alternativní svět, v němž jsou porušeny všechny zákonitosti, a přece v něm existuje řád.
