19/08/2026
Výstava STŘED a Bronislava Bakule Malá
Práce Bronislavy Bakule Malé vycházejí z myšlenky, že střed není pasivní bod, ale zdroj energie, který aktivně formuje své okolí. Vychází z hmoty, ale hmotou není. Staví na řádu a zároveň sahá do nekonečna. Velkoformátový tisk Zelí vychází z přesné geometrie, je však i obrazem absolutna. V Příhodách v prostoru se tato energie otiskuje jinak – v obrazu zdánlivého klidu zakořeněných kmenů se vzedme fluidní síla, která je zdrojem i magnetem. V dílech Bakule Malé jsou řád a deformace dvě tváře téhož středu.
(1)Bronislava Bakule Malá, Příhoda v prostoru, kombinovaná technika / Bronislava Bakule Malá, Živá věc I, II, beton, litá terakota, umělá tráva, 2025, 2026
(2, 3) Bronislava Bakule Malá, Zelí, linoryt, 2026
(4, 5) Bronislava Bakule Malá, Síť, linoryt, 2026
~~~
STŘED - výstava grafické skupiny Pres Nostres – Bronislava Bakule Malá, Eva Vápenková, Jiří Hanuš, Peter Kollár
~ kurátorka Hana Zrno Vondrů
~ 6. 8. – 30. 8. 2026
~ 27. 8. 18:30 – Grafici živě – setkání s členy skupiny nad jejich tvorbou – živá prezentace, rozhovory, diskuse
Galerie Hollar, Smetanovo nábřeží 995/6, Praha
středa – neděle od 12:00 do 18:00, vstupné dobrovolné
www.hollar.cz, www.presnostres.art
www.presnostres.art
Autorka k dílu Zelí:
"Neexistuje námět, který by skrze zdání banality ztrácel nárok na vlastní existenci. Ten se oslabuje zpravidla až skrze formu. Nutno podotknout, že i banalita může být subjektivně iluzorní. Geometrická struktura a pravidelnost jsou naopak fascinujícím dokladem skrytého řádu, soudržnosti atomických struktur skrze mikro i makro nazírání světa, takže v jistém smyslu se o struktuře zelí dá uvažovat jako o důkazu dokonalé organizace všech přírodních jevů i jako o existenci smyslu, kdy detail odráží celek. Užití principu mandaly, větvení do 4 stran a možnost nekonečného opakování matematického principu u tématu zelí jakoby o uplatnění škemralo téměř nahlas. Zároveň se o tématu dá mluvit jako o mé spontánní potřebě ztotožnění práce s vlastním životem a jeho kulisami. Bylo, nebylo, krájela jsem zelí a bylo mi líto pomíjivosti dokonalého obrazu, neboť bombardování vizialitou a nacházení témat mě nešetří ani u kuchyňské linky. Skutečný příběh banality se skrývá v 'Truhle s pokladem', který je součástí instalace. Při nejlepším svědomí nemůžu tvrdit, že se jedná o předem promyšlený plán. Ve skutečnosti jsem namíchala moc barvy a bylo mi líto přebytku. Už jsem nechtěla hledat papíry a tisknout, tak jsem použila truhlu, kterou jsem původně chtěla opravit. O něco později mi zbyl doma formovací silikon, který jsem neměla jak využít a v lednici jsem měla zelí......a voila, na světě je instalace. A také se tím kruh uzavírá - banalita je banalitou, pokud je tak vnímána a zdroje vzniku uměleckého díla mohou být ve většině případů podružnou informací a diváka nemusí vůbec zajímat - třeba proto, aby nebyl zklamaný. :) A stejně tak přemýšlení o světě a smyslu života se naopak může ukrývat v činnostech, které se tváří banálně. Pro mne je výtvarná práce vždy přemýšlení v materiálu, nikoliv materiálovou realizací, což je zásadní stav pro mne, ale nemusí souviset ani s příčinou, tématem, dokonce ani s výsledkem. Podstatné je to, že tématem může být cokoliv z jakýchkoliv důvodů, protože veškeré umění souvisí se životem v jakékoliv kombinaci a co existuje, je zkrátka platné. A pokud nic jiného - zelí je jednoduše krásné! :)"
