12/05/2026
Když Michal Vitanovský, jako student sochařského ateliéru na UMPRUM, navrhoval pro potřeby tradičního iniciačního rituálu cechovní znak a příslušné obřadní insignie, zdálo se, že jde o pouhou recesi.
Až teprve z dnešní perspektivy vidíme, že se již vlastně jednalo o zárodečný výhonek jedné z mnoha větví tvořících později bohatou korunu jeho díla.
V návaznosti totiž vytvořil: Řád T. G. Masaryka, Řád Bílého lva, Pamětní odznak Summitu NATO, řadu primátorských insignií, rektorské a děkanské řetězy a žezla, medaile a kříže pro Ministerstvo obrany a dokonce symbolický klíč k branám města.
Nemá také smysl zamlčovat před veřejností skutečnost, že existuje spojitost mezi sochařem Vitanovským a slavným barokním portrétem od Karla Škréty.
Díky osvětě Františka Kinského víme, že šlechtici mají povinnost znát své předky. Tato skutečnost zahnala Michala do badatelen mnoha archivů. Kde na to bral čas, aniž by omezil svou výtvarnou práci, je záhadou. Faktem je, že studium historie značně vyprofilovalo jeho tématický okruh. Kromě realizací
několika památníků to dosvědčují zejména obsáhlé cykly litých a ražených medailí i mincí věnovaných historickým osobnostem a událostem. Počet je ohromující, neboť se dohromady pohybuje okolo tisícovky položek. Pilný umělec Michal nepotřebuje ani tak moc prostoru na práci, ale mnoho prostoru pro uskladnění sádrových forem a modelů.
Většinou své tvorby Michal asi nejvíce ze všech kolegů a kolegyň naplňuje premisu umění užitého.
Co by to ale bylo za umělce, kdyby se neoddával vlastním představám. K jejich naplňování využívá podle potřeby pálenou hlínu, bronz, kámen, dřevo i plast.
Historického bádání se týká i jiná postranní větev Michalovy košatosti. Jedná se o archeologický sběr keramických kachlů. Technika spočívá v tom - vyrazit po
vydatném dešti někam pod staré hradby nebo věnovat pozornost případným zemním pracem v historických městech. Muzeum v Kremnici má v depozitáři několik krabic středověkých střepů označených jako sběr Michala
Vitanovského.
Jelikož u Michala nic nevyzní do prázdna, tak se vše zhodnotilo v
objemné Encyklopedii kachlů, kterou vydal ve spolupráci s podobným
sběratelem, houslistou Čeňkem Pavlíkem v nakladatelství Libri.
Tím se dostávám k dalšímu, hodně rozvětvenému výhonu.
Vezmu to proto stručně.
Michal Vitanovský spisovatel: Zpočátku to byly hojné příspěvky z
oblasti literatury faktu zveřejňované v odborných periodikách.
Knižně pak jsou to: Pyšelská heraldika, Stavební dějiny Pyšel, Kyšperk a rod Vitanovských z
Vlčkova, pak velmi záslužná trilogie: Heraldika, Písmo a Portrét na mincích a medailích.
Všude tak skvěle uplatnil své znalosti z numismatiky,heraldiky, historie a dějin umění.
Nejinak je tomu i u jeho tří beletristických knížek s názvy Páv, Lev a Brána.
Tento obor psaní ovšem vyžaduje i edukační kresebný doprovod. A tak jsou tu přečetné kresby, překresby a rekonstrukce nejrůznějších reliéfů na kachlích, medailích a mincích. Jeho kresebný projev proto svou formou prozrazuje, že byl vytrénován na heraldické velkorysosti. Proto se také mohl Michal úspěšně uplatnit i jako grafik navrhující městské a obecní znaky. Ba ani navrhování
poštovních známek mu není cizí. Ostatně určitá sympatická robustnost charakterizuje veškerou Michalovu tvorbu.
Výstava v Galerii U lávky dává zájemcům možnost udělat si vlastní představu o díle mimořádně všestranného umělce.
akademický malíř Jan Kavan, bývalý kurátor Galerie U lávky a dlouholetý přítel Michala Vitanovského🌞
