09/07/2023
Staroměstská radnice - Pražský orloj - středověké veledílo, jakému není rovno.
Pražský orloj je ve své podstatě naprostý unikát, technický zázrak, který už přes 600 let udivuje svět.
Staroměstský orloj zná každý, ale málokdo mu rozumí
Ještě než se na ně podíváme zblízka, tak si povězme, že orloj nezná pojem „středoevropský letní čas“. Proč? Vysvětlení je jednoduché. Orloj určuje čas podle skutečného postavení Slunce. V době, kdy u nás platí letní čas, ukazuje tedy o hodinu méně, než je skutečnost. Na správný letní čas jsou nastavovány pouze hodiny po bocích Staroměstské věže. Celému zvláštnímu mechanickému soukolí různých měřidel času, se říká „astroláb“.
1) Staročeský čas – ciferník se zlatými gotickými čísly najdeme na vnějším okruží. Tento čas dělí den na 24 hodin a první hodina začíná západem Slunce. Našim předkům tedy nový den začínal, jakmile Slunce zašlo za obzor. Používaný byl hlavně ve středověku. Dnes ukazuje staročeský ciferník, kolik hodin uplynulo od posledního západu Slunce.
2) Babylonský čas – je to historicky úplně nejstarší čas a taky na světě už není druhého stroje, který by tento čas měřil. Den má 12 hodin, bez ohledu na roční období. Měří se od východu Slunce po jeho západ, takže dny mají různou délku. Noční čas se neměřil. Na orloji babylonský ciferník najdete podle černých arabských číslic. Pravé poledne je XII nahoře, půlnoc je XII dole. Hodiny se nedělily na minuty.
3) Německý čas - tento čas se též označuje jako středoevropský či občanský a je nejvíce podobný tomu dnešnímu. Ciferník se dělí na 2x 12 hodin a je vyznačen římskými číslicemi. Ukazuje na něj sluneční ručička. Jak už bylo zmíněno výše, letní čas tento stroj nezná.
4) Hvězdný čas – je to jediný čas, který se nevztahuje ke Slunci, nýbrž ke hvězdám. Ukazatel tohoto času je symbol hvězdy na rameni kříže, který je umístěn pevně na prstenci zvěrokruhu, který ukazuje polohu Slunce ke hvězdám. Toto měření slouží především astronomům a astrologům.
Orloj má i dozor ze záhrobí.
Povídá se, že to není jen úsilím orlojníků a restaurátorů, ale že nad tímto českým skvostem někdo drží ochrannou ruku. A kdyby jen jednu! Těch dozorčích rukou je dokonce čtyřiapadesát.
Pod stálým dohledem, odbíjí Česku příznivé časy
Je prý pouze jeden jediný den v roce, kdy při troše štěstí můžete spatřit ony tajemné síly, které dohlížejí nad bezchybným chodem orloje. Příjemná podívaná to věru ale není. Tím dnem bývá 21. červen po hodině duchů.
21. června roku 1621 bylo na Staroměstském náměstí postaveno dřevěné lešení. Lešení smrti. Právě ten den se zde konala poprava 27 vůdců stavovského povstání, kteří se veřejně vzbouřili proti utlačování Čechů. Poprava to byla mimořádně zlá a krutá. Mezi popravenými byl i významný slovenský lékař Jan Jessenius, který jako první provedl v českých zemích veřejnou pitvu.
Aby té hrůzostrašné podívané nebylo málo, tak hlavy všech popravených šlechticů byly vyvěšeny na Staroměstské mostecké věži. Až teprve po dlouhé době směli příbuzní své mrtvé pohřbít v jejich domovech a dopřát jim klid.
Popravení čeští pánové na svůj český národ nezapomněli ani po své smrti. A tak právě ve výroční den se každoročně opět schází všech 27 mužů na Staroměstském náměstí, aby tiše postáli na místě, které jim vzalo život, a pak se mlčky, pomalým krokem přesouvají k jižnímu průčelí Pražské radnice, kde pozorně sledují chod orloje.
Je-li všechno v pořádku, pak je to znamení, že se českému národu daří dobře a jeho tišší ochránci se zase na rok v klidu a pokoji rozejdou. Avšak pokud se v jeho chodu objeví byť i sebemenší chybička či nepřesnost, pak je to znamení, že Češi zažívají špatné časy. V takové chvíli začnou pánové truchlit, jakoby opět prožívali muka posledních chvil svého života. Smutní a zklamaní bloudí v temných ulicích Starého města, aby se za rok přesvědčili, zda se už jejich milovaným Čechům bude dařit lépe.
