05/10/2026
Mánie není dobrá nálada. Je to stav, ve kterém si připadáte neporazitelně. A proto ji skoro nikdo nezastaví včas.
Zvenku to chvíli vypadá skvěle. Člověk najednou nepotřebuje spát, vstává ve čtyři a je mu fajn. Píše lidem, se kterými se roky neozval. Nabírá si práci, začíná tři věci naráz. Mluví rychle a hodně. Okolí si oddechne, že deprese konečně skončila.
Jenže tohle není konec deprese. Tohle je druhá strana té samé nemoci.
V mánii nefunguje úsudek, ale ten člověk to na sobě nepozná. Nemá pocit, že by přeháněl. Ta energie mu nepřipadá jako příznak, připadá mu jako to, jak by život měl vypadat pořád. Proto se v mánii berou půjčky, mění zaměstnání, ukončují vztahy a slibují věci, které by jindy nikdo neslíbil. Všechno to v tu chvíli dává dokonalý smysl.
Pak to spadne. Většinou během pár dní.
Přijde ráno, kdy se nedá vstát. Nezvednete telefon. Nedojdete do práce. A přidá se stud, který bývá horší než samotná deprese. Za zprávy, které jste rozeslali. Za utracené peníze. Za to, kolik lidí jste přesvědčil, že jste konečně v pohodě.
Bipolární porucha není to, že má někdo náladu jednou nahoře a jednou dole. Nálady kolísají všem. Tohle jsou epizody, které trvají týdny a mění spánek, úsudek i to, kdo si člověk myslí, že je.
Jestli někdo kolem vás najednou skoro nespí a všechno stíhá, nemusí to znamenat vůbec nic. Ale zeptat se stojí za to. Ne jestli je v pořádku, na to řekne, že je. Zeptejte se, kolik hodin spal.
Protože v mánii o pomoc nikdo neřekne. V mánii má člověk pocit, že ji potřebují všichni okolo.