Tereza Jacob

Tereza Jacob Díla, která tvořím, jsou odrazem toho, čím jsem si v životě prošla.

Dostupné✅"100x130"
30/08/2026

Dostupné✅

"100x130"

Dostupné✅"POTVŮRKY""100x120"
19/07/2026

Dostupné✅

"POTVŮRKY"

"100x120"

Dostupné✅"CHEMIE""100x100"Tento obraz vznikl několik týdnů poté, co jsem začala užívat nová antidepresiva. Nechtěla jsem...
16/07/2026

Dostupné✅

"CHEMIE"

"100x100"

Tento obraz vznikl několik týdnů poté, co jsem začala užívat nová antidepresiva. Nechtěla jsem namalovat depresi ani léky. Chtěla jsem zachytit prostor mezi nimi. A nechala jsem to plynout, tak jako to dělám vždycky.

Mé vnímání času se mění. Dny plynou jinak. Přichází zvláštní prázdnota a nuda, kterou jsem dřív neznala. Nejde o smutek, spíš o ticho, které se rozprostírá všude kolem a já nevím, co s tím. Maluju víc barevně a baví mě to.

Když maluji, na chvíli to zmizí. Barvy mě vtáhnou zpátky do přítomnosti. Jako bych tím kruhem uprostřed procházela z jednoho světa do druhého – z místa, kde jen existuji, do místa, kde znovu něco cítím.

Nevím, jestli je ten kruh začátkem, nebo koncem. Jen cítím, že představuje jakýsi okamžik proměny. A možná se učím znovu žít.

Dostupné✅"DRAKIÁDA""100x100"
06/07/2026

Dostupné✅

"DRAKIÁDA"

"100x100"

Poslední dny procházím změnou antidepresiv. Dlouhodobě mi nevyhovovaly. Necítila jsem ani smutek ale ani radost. Ano, us...
29/06/2026

Poslední dny procházím změnou antidepresiv. Dlouhodobě mi nevyhovovaly. Necítila jsem ani smutek ale ani radost. Ano, usmívala jsem se, ale cítila jsem se strašně prázdná, jako když vás pohltí směsice apatie. Nutno podotknout, že toto období u mě trvá už nějaký ten pátek, nebavíme se o dnech, ale o měsících. Nemluvě o šesti kilech nahoře, ale to se dá přežít...

A znovu si tak připomínám, jak dokáže úzkost člověka úplně pohltit. Proč? Se změnou léků to může přijít, u někoho změna proběhne hladce, u někoho to probíhá pár dní, ale jak je to u mě? Posledních 14 dní je boj, už zase další boj a já si tak říkám, kolik toho ještě musím vydržet?

Spousta lidí si pod slovem úzkost představí, že je člověk prostě nervózní. Ale co to ta úzkost vůbec je?

Je to pocit, že se každou chvíli stane něco hrozného, i když k tomu není žádný reálný důvod.

Je to tlak na hrudi. Stažený žaludek. Bušící srdce. Třes. Motání hlavy. Pocit, že se nemůžeš pořádně nadechnout. Představ si, že když jsi jako malej provedl průser a věděl jsi, že doma bude zle. A tento pocit máš 24/7.

Je to mozek, který tě nepřestává přesvědčovat, že jsi v nebezpečí. Že musíš utéct. Že něco není v pořádku. A tělo tomu uvěří, i když sedíš v bezpečí doma na gauči. Není to přecitlivělost. Je to stav, kdy je nervový systém v pohotovosti a nedokáže vypnout alarm.

Nejtěžší na tom je, že okolí často nic nevidí. Člověk se usmívá, chodí do práce, odpovídá na zprávy… a uvnitř vede obrovský boj.

Nepíšu to proto, abych si stěžovala. Píšu to proto, že vím, že v tom nejsem sama. A možná to právě čte někdo, kdo si říká: „Proč se takhle cítím? Co se se mnou děje?“

Pokud prožíváš úzkosti, nejsi divný. Nejsi slabý. A nejsi v tom sám.

Někdy je největší odvaha vydržet dnešek a věřit, že zítřek bude o trochu lehčí.

🤍

Dostupné✅"NÁVRATY""100x140"
23/06/2026

Dostupné✅

"NÁVRATY"

"100x140"

Dostupné✅"RYBIČKY V AKVÁRIU""100x140"
09/06/2026

Dostupné✅

"RYBIČKY V AKVÁRIU"

"100x140"

Dostupné✅"REUNION""120x90"Některé návraty nepřichází s velkými slovy.Přijdou tiše.S pohledem, který v sobě nese minulost...
24/05/2026

Dostupné✅

"REUNION"

"120x90"

Některé návraty nepřichází s velkými slovy.
Přijdou tiše.
S pohledem, který v sobě nese minulost, bolest, otázky i něco, co nikdy úplně nezmizelo.

„Reunion“ není obraz o jednoduchém odpuštění.
Protože skutečné odpuštění není okamžik.
Je to proces.
Někdy pomalý, bolestivý a plný vnitřních rozporů.
Chce čas. Chce pravdu. Chce ticho.
A někdy také odvahu připustit, že i po zranění může v člověku zůstat něco živého.

Je o návratech, které nás změní.
O lidech, kteří se vrací jiní — a o nás, kteří už také nejsme stejní.

A možná právě v tom prostoru mezi minulostí a přítomností vzniká něco nejvíc lidského.

Dřív jsem měla potřebu sdílet všechno. Dnes mám větší potřebu některé věci opravdu prožít. Možná je to známka růstu, vět...
20/05/2026

Dřív jsem měla potřebu sdílet všechno. Dnes mám větší potřebu některé věci opravdu prožít. Možná je to známka růstu, většího klidu. Některé věci si zkrátka člověk začne chránit víc než dřív. 🤍

Adresa

Praha

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Tereza Jacob zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Odkazy

Sdílet

Kategorie