Martina Chomátová

Martina Chomátová Pomáhám k pomalejšímu životu. Skrz mindfulness, práci s dechem a hudbu. Plynutí je životní vítězství Dospělácká hravost. Zbytečnost? Nebo nutnost dnešní doby? A pak?

Pod tíhou povinností, mezi plněním bodů z to-do listů zapomínáme na svou radost. Přijde nemoc, vyhoření, deprese a my se divíme, proč nám život přestal dávat smysl a došla energie. O tom všem, o svých lidských zkušenostech otevřeně píšu a dělím se o tipy, které mi fungují. Vítejte tady

Proč s dětmi utíkáme k obrazovkám? (A proč to není naše selhání)Všimla jsem si v uplynulých dnech jedné věci. Když každo...
18/05/2026

Proč s dětmi utíkáme k obrazovkám? (A proč to není naše selhání)

Všimla jsem si v uplynulých dnech jedné věci. Když každodenní život ztěžkne – mně nebo mým dětem – začneme se víc oddalovat sobě i druhým. A začneme se přibližovat k technologiím.

Děti víc hrají, koukají na seriály a nekonečná krátká videa. My dospělí mizíme na Netflixu nebo bezmyšlenkovitě scrollujeme na sociálních sítích. A kolem sebe vnímám, že v tom rozhodně nejsme sami.

Starší generace by to možná okamžitě odsoudily. Zatrhnout, zakázat, sebrat mobily. Neschopná generace.

Ale co když je to celé jinak?

Co když to není lenost ani závislost, ale jen naše hluboká touha po bezpečí a ukotvení v aktuálně chaotickém světě?

Online svět je totiž úhledný, předvídatelný a na chvíli nám dává iluzi, že máme věci pod kontrolou.

Když je toho na nás moc, náš systém podvědomě hledá klid a bezpečí.

Místo, kde může vypnout náš reálný život a naše vlastní bolavé problémy.

Světoznámá psycholožka a učitelka mindfulness Tara Brach tomu říká „Falešné útočiště“ (False Refuge).

Když zažíváme stres, únavu nebo hluboký smutek (jako já v uplynulých dnech, kdy truchlím a řešíme nepříjemné situace), naše tělo touží po bezpečí.

A telefon nebo film je to nejrychlejší útočiště po ruce. Na rozdíl od syrové reality venku.

Mindfulness nás ale učí netrestat se za to, že chceme utéct. Učí nás podívat se na sebe se soucitem.

Místo boje a zákazů můžeme v takových chvílích použít laskavou praxi RAIN:

R (Recognize / Rozpoznat): Když se přichytím u telefonu, nezlobím se. Jen si uvědomím, že teď utíkám.

A (Allow / Dovolit): Dovolím tomu pocitu nepohody na moment být. Netlačím na sebe.

I (Investigate / Prozkoumat): S laskavou zvědavostí se podívám, co mě v těle vlastně tíží – je to únava? Strach? Tíha?

N (Nurture / Nasytit): Obejmu se a dám si to, co opravdu potřebuju. Někdy je to horká vana, čaj nebo tiché objetí dítěte bez slov. Někdy je to opravdu ten film. Ale daleko méně, než to vypadá.

Být lidský znamená i to, že občas potřebujeme vypnout. A je to naprosto v pořádku.

🤍 Chcete v náročných dnech stát při sobě s větší laskavostí?

Do svého podcastu **Všímavé příběhy** na Spotify jsem pro vás nahrála dvě nové, velmi upřímné epizody o svobodě v období truchlení a také samostatnou vedenou mindfulness praxi RAIN pro práci se smutkem a těžkými stavy.

Je tam pro vás zdarma, kdykoliv budete mít pocit, že je toho na vás moc a nejraději byste zdrhli ze svého těla.

👉 Odkaz na podcast a praxi RAIN najdete zde:

https://open.spotify.com/show/40SgLMmP46mwkQvnIQr0eL?si=btIK9Y2fTWSx8X1ubdPZ2Q

Opatrujte se,
Martina

Častým únikem v praxi všímavosti je být plně v přítomnosti v situacích, které se nám líbí, které jsou příjemné, pohodové...
16/05/2026

Častým únikem v praxi všímavosti je být plně v přítomnosti v situacích, které se nám líbí, které jsou příjemné, pohodové.

Pak přijde nepříjemný pocit, nepříjemná situace, nepříjemné prožitky a naše mysl začne hledat cestičky, jak z toho ven.

A přítomnost rázem nevypadá lákavá a zajímavá.

Daleko více zajímavá byla minulost, kde se nám dařilo, kde jsme byli úspěšní, kde jsme se dotýkali hvězd a slávy.

Daleko zajímavější se zdá být budoucnost, na kterou se těšíme, za kterou utíkáme, ke které děláme kroky, nebo hledáme, které kroky máme udělat.

Přítomnost se nám nelíbí.

Nelíbíme se my sami sobě. Chceme se změnit. Chceme se narovnat a opravit.

A právě tohle je ta chvíle, kvůli které (také) usedáme do praxe, cvičíme jógu atd.

Být se sebou. Být s tou bolestí, vztekem, strachem. Neutíkat. Nesoudit se. Nechtít se / to měnit. Netlačit na pilu a nespěchat.

Být. Prostě jen být.

V té chvíli není nic, čím se můžeme chlubit.
Není nic, co by bylo vzletné a fotogenické.

A přesto... Když toto umíme ustát, pozorovat, přijmout, vstupujeme do dalšího levelu.

Ale ten level je jen něco uchopitelného pro mysl.

Ve skutečnosti je to pořád to stejné TEĎ.

Pokud jsi taky máma, tak tohle je pro tebe: Denně děláš mraky rozhodnutí, činů, které neděláš jen pro sebe, ale pro dobr...
10/05/2026

Pokud jsi taky máma, tak tohle je pro tebe:

Denně děláš mraky rozhodnutí, činů, které neděláš jen pro sebe, ale pro dobro všech, které miluješ.

Láska je tvůj hnací motor.

Neptáš se sama sebe jestli na to máš ještě kapacitu. Prostě to děláš. Protože radost a spokojenost tvých milovaných je to, co tě plní neviditelnou esencí života.

Nežádáš uznání. Nežádáš povolení.

Miluješ, protože proto jsi byla stvořena.

Pečovat. Utěšovat. Povzbuzovat.
Krmit. Šatit. Doprovázet.

Je to role, které nezná dovolenou.
Je to proces, který tě mění každým dnem.

Mateřství nemá tlačítko OFF.

A i kdyby ti ho někdo nabídl, z lásky k dětem a zodpovědnosti za ně, bys ho pravděpodobně odmítla.

Tvé každodenní neviditelné činy z lásky nikdo nevidí, nepočítá, nezaznamenává.

Víš o nich jen ty. A znají je jen ty, které do hluboké transformace mateřství vstoupily. Před tebou. A vstoupí... po tobě.

Je to neviditelná pochodeň, kterou my ženy nosíme po světě.
Ta pochodeň září nejen láskou, ale i důvěrou, něhou, pochopením... nadějí.

Tuhle svou roli ve světě je třeba abys s úctou oslavovala každý den. A díky za všechny ženy, které kolem sebe máš jako inspiraci. A které jsi jako inspiraci sledovala.

Nevadí, že to svět vidí a oceňuje jen jeden den v roce. Ty víš, co to znamená. Jaké pouto se vytvořilo, když jsi se poprvé dověděla, že se skrze tebe tvoří nový život. Když jsi poprvé na vlastní oči viděla, co tvé tělo dokáže. Když jsi zahlédla ten malý zázrak.

Ty víš co to znamená. A že nadále poneseš dál tu neviditelnou pochodeň života. S pokorou, oddaností a vděčností.

Vidím Tě ❤️🙏🏻

S úctou ke všem bohyním mateřství

Martina Andromeda

Novinka na podcastu ❤️za doprovodu zpěvu 🐦‍⬛🐦‍⬛ A zvuků lesa. A taky testuju, jak můžu efektivněji sdílet myšlenky z pod...
07/05/2026

Novinka na podcastu ❤️za doprovodu zpěvu 🐦‍⬛🐦‍⬛
A zvuků lesa.

A taky testuju, jak můžu efektivněji sdílet myšlenky z podcastu ve spolupráci s GEMINI & Google Notebook LM. Jde to 😍🙏🏻 paráda.

Příjemný poslech 😘 věřím, že vás to pohladí po duši.

Martina Andromeda 🌟

Duben nezačal vůbec jednoduše. Ale moje praxe vděčnosti a mindfulness se drží. A taky praxe jógy. Vnimam, že to jsou tak...
28/04/2026

Duben nezačal vůbec jednoduše.

Ale moje praxe vděčnosti a mindfulness se drží.
A taky praxe jógy.

Vnimam, že to jsou takové kotvy, které mě drží v bouřích života.

Časy nejsou vůbec jednoduchý.

Jedna bomba za druhou. To sem nebudu psát, každej máme svý životní výzvy.

Ale jak se říká: „je důležitý vidět i ty kytičky, nejen ty ho*na.”

Takže moje kytičky jsou:
🌷 tulipány
🌷 magnólie (díky kterým jsem úplně přehlídla šeříky)
🌷 nová garderoba od blízkých žen a ze swapu 🥰 to mi dělá takovou radost
🌷 nové knihy
🌷 nová spolupráce 🙏🏻❤️🌟
🌷 rekonstrukce budovy nové školy
🌷 krásné rozhovory
🌷 procházky
🌷 první psí oltář u nás doma (zní to ulítle, ale je to tak)
🌷 začátek nové knihy (tu rozepsanou furt píšu a je to proces)
🌷 nová fotbalová sezóna
🌷 zahradničení na chatě

A mohla bych pokračovat.

Je mi někdy hodně smutno, hodně jsem brečela, hodně se nechala podpořit, hodně se objímala, hodně psala do deníku. Málo zpívala, protože to smutek nepouštěl.

A všehovšudy mám pořád pocit, že je svět a život v pořádku i tak.

🙏🏻🌟 Gratitude rulezzz
Ps: dopřej si taky a poděl se třeba o své kytičky 👇, i když to nejsou nutně tulipány. Jakýkoliv si ráda přečtu.

Mějte se krásně a blaze. Jaro je tu.

Martina Andromeda

Pokračování textu: 👇A právě v tom je ta největší výzva – dovolit té řece téct, i když každý z nás stojí na jiném břehu a...
26/04/2026

Pokračování textu: 👇

A právě v tom je ta největší výzva – dovolit té řece téct, i když každý z nás stojí na jiném břehu a dívá se na ni jinýma očima.

Přestat se srovnávat a měřit, kdo pláče víc a kdo míň.

Ta bolest není soutěž.

Je to důkaz, že tam byla láska.

A ta si zaslouží čas, prostor a hlavně obrovskou dávku laskavosti k sobě i k těm, kteří mlčí, i když je to ticho někdy k neunesení.

🙏🏻❤️

Mít v životě kotvy je tak důležité. Tvořila a budovala jsem si je mnoho let. Návyky, které se mnohým zdají zbytečné. Oby...
20/04/2026

Mít v životě kotvy je tak důležité.

Tvořila a budovala jsem si je mnoho let.

Návyky, které se mnohým zdají zbytečné. Obyčejné. Nudné.

Pro mě jako vysoce citlivou NEZBYTNÉ.

Ale to se začalo ukazovat až v bouřích.

Mimo ně to bylo jen něco obyčejného, co prostě je a já nevím proč, ale cítím, že musím.

A když přišla poporodní deprese, bylo jasné proč.

Když přišel hukot kolem 3 dětí, bylo jasné proč.

Když přišlo to a tamto stěhování.

Když se připlížila manželská krize.

Když se mihla vážná nemoc.

Když přišla smrt a truchlení.

V těch momentech je to jako moje berle, o kterou se opírám a krájím den po dni.

Nejsou to extatické zážitky.
Ale ani nejde o přežití.

Stává se to veledůležitou základní ingrediencí každého dne. Den po dni.

Ať už žijeme jakkoliv náročnou dobu.

Protože - dění ve světě, rodina, vztahy, práce, zdraví, finance…

Každému se život v nějakou chvíli zrychlí, přetočí vzhůru nohama. Nebo aspoň jiným směrem.

A nebýt alespoň jedné kotvy, kdoví kam se utrhnem ze řetězu.

MA 🌟

Je to týden, co zažívám/e smutek. Samozřejmě dál fungujeme jak to jde. Ale smutek nejde vypnout na povel. Nejde přeskoči...
13/04/2026

Je to týden, co zažívám/e smutek.

Samozřejmě dál fungujeme jak to jde.

Ale smutek nejde vypnout na povel. Nejde přeskočit. Zejména tehdy, když jsme přišli o milovanou bytost.

Všímám si, že mi mysl pálí nepředvídatelné myšlenky — od viny, přes těžké vzpomínky, až po ty krásné.

Děje se tam ale i rej něčeho nového — a překvapivého, i když ne neznámého (jen v nové úrovni).

Mimosmyslová komunikace se zesnulým. I když tu fyzicky není. Není omezena běžnými bloky, které za doby fyzického života bránily určité úrovni napojení.

A pak je tu třes. Neustálá zimomřivost (jasné, jarní ochlazení tomu fakt nepomáhá).

Stažené hrdlo.
Hrudník.
Zkratkovitý dech.

Vnímat tělo a být citlivá k těmto projevům v téhle době vnímám jako velký dar.

Protože když se rozhodneme smutek urvat myslí — například pozitivním myšlením — tělo truchlení stejně nepustí. A jen a jen na sebe valíme další a další tlak.

Co pomáhá

Pomalý prodloužený výdech — aktivuje parasympatikus.

Ruka na hrudník — teplo vlastní dlaně reguluje nervový systém.

Pohyb — chůze, třes, pomalý tanec — smutek potřebuje projít tělem ven.

Zvuk — hučení, mísy, hlas — vibrací ukotvíš přítomnost.

Smutek není problém k vyřešení 🙏🏻❤️

Martina Andromeda 🌟

Mnozí nad tím mávnou rukou.Zvíře není člověk. Nedá se to srovnat. Bolest a smutek se shazují. Nejsou brány vážně.Když pl...
11/04/2026

Mnozí nad tím mávnou rukou.

Zvíře není člověk. Nedá se to srovnat. Bolest a smutek se shazují. Nejsou brány vážně.

Když plouživě přicházelo stáří našeho psa, bylo těžší a těžší o tom s někým mluvit. Otevřeně sdílet.

Jak těžké je každý den sledovat ten proces u milovaného tvora, který tu s námi dlouho byl.

Jak těžké je připravovat se na jeho odchod. Jasně — být tady a teď (je časté bypass klišé, které zazní).
Ale být tady a teď je i být s tím, co je. Nejen s tím hezkým. Nejen s tím příjemným. Právě i s tím bolavým.

Společnost všeobecně tato témata nevyhledává. Nepřijdete na návštěvu s tím, že cítíte smutek ze stáří svého psa.

A tak jsme s tím leckdy sami. Protože i mezi lidmi, kteří pečují o zvířata, má každý svůj názor.
A tohle téma je tak citlivé. Jsme zranitelní každý den.
A nechceme, aby to ještě víc bolelo.
Nechceme víc nepředvídatelnosti.
Nechceme víc riskovat.

Smutek ze ztráty zvířete a sledování jeho stárnutí je díky bohu už psychologicky uznaná oblast. Přiznaná. Protože to opravdu bolí.

Někdy víc než ztráta druhé osoby.
Protože zvíře s námi bylo téměř každý den. Mnoho let. Nesoudí. Nekritizuje. I když podle sebe nekonáme nejlíp a z našeho pohledu si nedostatky v péči vyčítáme, zvíře to vnímá jinak. Vítá nás i tak s radostí.

Teď, po odchodu Pantyho, se mi tohle téma daleko víc otevírá. Smrt je tak silný portál.

Jsou to už 4 dny, co odešel, a já ho kolem sebe cítím víc než kdy dřív.

Cítím naše společné zážitky. Vzpomínky. Cítím lekce, které mě přišel naučit. Cítím jeho poselství v mém životě. A cítím, že byl správný čas, protože ta témata už umím žít bez jeho přítomnosti.

A on se blahem tetelí.
Jakkoliv to zní prapodivně. „Haf haf, to je vono!!!” fandí mi z jiného světa.

Ty vzpomínky, záblesky, uvolnění a pochopení se začaly objevovat, když přešel prvotní šok, dovolila jsem si cítit tu plnou palbu emocí a uvědomila si, že smutek ze ztráty zvířete si můžu dovolit — naprosto tak, jak to potřebuji.

Bez mantinelů, očekávání a pravidel.

A pak se stavidla rozvolnila a začala přicházet kouzla.
🙏🏻🌟🐶

Adresa

Praha 4
14700

Telefon

+420606292464

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Martina Chomátová zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Společnost

Pošlete zprávu Martina Chomátová:

Odkazy

Sdílet

Kategorie