Polib Múzu

Trasa

Polib Múzu ✨ Probouzím zvědavost skrze umění a kulturu.
👀 Ukazuji, co většině lidí uniká.
📩 Spolupráce: [email protected]

Francouzská malířka Suzanne Valadon po sobě na pařížském Montmartru nezanechala jen obrazy. Na adrese 12 rue Cortot od r...
24/09/2026

Francouzská malířka Suzanne Valadon po sobě na pařížském Montmartru nezanechala jen obrazy. Na adrese 12 rue Cortot od roku 1912 žila se synem Mauricem Utrillem a o více než dvacet let mladším partnerem André Utterem. Všichni tři malovali. Jejich domácnost dostala přezdívku „trio infernal“, pekelná trojice.

Hádky a chaos ovšem Valadon nezastavily. Právě tady prožila nejplodnější období své kariéry. Kromě aktů malovala portréty, krajiny i zátiší. Její práce poznáš podle výrazných kontur, sytých barev a lidí, které se nesnažila zkrášlit.

Ateliér je dnes součástí Musée de Montmartre. Byl zrekonstruován podle dobových fotografií a písemností. V Utrillově pokoji zůstalo původní dřevěné obložení a v oknech najdeš dokonce ostnatý drát.

Až budeš někdy na Montmartru, stopu Suzanne Valadon můžeš hledat i mimo galerie.

Sleduj Polib Múzu | Umění & kultura pro spoustu zajímavých příběhů z umění a kultury ❤️

Kdo tohle nezažil, netuší, jak hořce chutná zrada. 😢🖼️ The Village Politicians🧑‍🎨 John Lewis Krimmel, cca 1819
20/09/2026

Kdo tohle nezažil, netuší, jak hořce chutná zrada. 😢

🖼️ The Village Politicians
🧑‍🎨 John Lewis Krimmel, cca 1819

19/09/2026

Proč vypadají krávy na starých obrazech jako obří chodící kostky? 🐄

V druhé polovině 18.století se v Británii rozmohl zvláštní žánr: portréty hospodářských zvířat. Bohatí farmáři a statkáři si nechávali malovat své nejlepší krávy, býky, ovce i prasata. A přesná anatomie rozhodně nebyla vždy prioritou.

Malíři často zdůrazňovali přesně to, co chtěl majitel ukázat: obrovské tělo, krátké nohy a co nejvíc masa. Dobové prameny dokonce popisují, že někteří chovatelé nebyli spokojení, dokud jejich zvíře na obraze nevypadalo ještě tlustší než ve skutečnosti.

Za celým trendem stála i proměna britského zemědělství. Průkopníci jako Robert Bakewell začali v 18. století systematicky šlechtit zvířata tak, aby rychleji dosahovala požadované hmotnosti a poskytovala více masa. Úspěšně vyšlechtěné stádo tak nebylo jen zdrojem obživy. Bylo vizitkou svého majitele.

Tyhle obrazy proto fungovaly trochu jako portrét, reklama a statusový symbol v jednom. Některá zvířata se dokonce stala skutečnými celebritami a jejich vyobrazení se šířila dál v podobě tisků.

Takže ne. Malíři tehdy nezapomněli, jak vypadá kráva.
Jen malovali ideál své doby.

A teď otázka: Co je podle vás dnešní ekvivalent takové krávy? Auto? Hodinky? Dům? 😄

SOUTĚŽ o vstupenky na výstavu. A k tomu umění, které můžeš nosit s sebou.S Port 1560 | Český Krumlov rozdáme výhry třem ...
16/09/2026

SOUTĚŽ o vstupenky na výstavu. A k tomu umění, které můžeš nosit s sebou.

S Port 1560 | Český Krumlov rozdáme výhry třem z vás. Každý výherce získá:
🎟️ 2 vstupenky na výstavu Cesta za světlem v Českém Krumlově
👜 1 tašku s motivem podle svého výběru

Jak se zapojit?

1. Sleduj profil Port 1560 | Český Krumlov
2. Do jednoho komentáře pod tímto příspěvkem napiš číslo tašky, kterou by sis vybral/a, a označ člověka, se kterým bys na výstavu vyrazil/a.

Čtyři motivy najdeš na třetím slidu. Stačí tedy například: „3 + profil tvého_doprovodu“ 👇

V PORT 1560 tě čekají obrazy francouzských mistrů i tvorba Antonína Chittussiho. Od jemného světla a atmosféry krajiny až po odvážné experimenty s barvou a tvarem. Výstava běží do 18. října 2026.

Soutěžit můžeš od zveřejnění příspěvku 16. 9. do 23. 9. 2026 ve 23:59 českého času.

Po skončení soutěže náhodně vylosujeme 3 různé výherce, kteří splnili obě podmínky. Výsledky oznámíme ve Stories a výherce kontaktujeme zprávou.

Vstupenky zobrazené v carouselu jsou ilustrační.

Alfons Mucha nebyl jen autor secesních plakátů a Slovanské epopeje.Jeho rukopis se dostal skoro všude. Navrhoval šperky,...
11/09/2026

Alfons Mucha nebyl jen autor secesních plakátů a Slovanské epopeje.

Jeho rukopis se dostal skoro všude. Navrhoval šperky, obaly výrobků, divadelní kostýmy i celé interiéry. A když si v Paříži pořídil fotoaparát, nezačal jen dokumentovat svůj život. Fotografie používal i jako pomůcku při přípravě vlastních děl.

V roce 1901 dokonce vytvořil kompletní podobu pařížského klenotnictví Georgese Fouqueta, od interiéru až po výlohy a nábytek. Po návratu domů pak zanechal výraznou stopu i v pražském Obecním domě.

Méně známý je konec jeho života. Po nacistické okupaci českých zemí ho v roce 1939 zatklo Gestapo kvůli jeho zednářským aktivitám. Po několika dnech výslechů byl propuštěn. O pár měsíců později zemřel.

Čím víc se do Muchova života člověk ponoří, tím méně působí jen jako „ten malíř secesních žen“.

Co se vám vybaví jako první, když se řekne Alfons Mucha?

09/09/2026

Proč mají egyptské sochy tak často uražené nosy? Ne vždycky za to může jen čas. 👀

U části soch se samozřejmě nos během tisíců let jednoduše poškodil. Je to nejvíc vystupující část obličeje, takže dává smysl, že právě ten často nevydržel.

Jenže u některých egyptských soch a reliéfů existují známky toho, že byly poškozené záměrně.

Ve starověkém Egyptě totiž obraz nebo socha nebyly vždycky jen „obrázkem“ člověka či božstva. Mohly fungovat jako jejich fyzická reprezentace a skrze rituály získávat schopnost přijímat obětiny, vidět, mluvit nebo symbolicky dýchat.

Existoval dokonce rituál známý jako „Opening of the Mouth“, při kterém se měly tyto schopnosti zemřelému nebo jeho zobrazení znovu navrátit.

A právě proto mohlo poškození nosu, očí nebo dalších částí těla sloužit k tomu, aby byla socha symbolicky „znefunkčněna“.

Takže ano, některé nosy se prostě ulomily.

Ale některé možná někdo urazil úplně schválně.

Všimli jste si někdy, kolik egyptských soch má poškozený právě nos?

Pro spoustu zajímavých příběhů z umění a kultury sleduj

07/09/2026

Egypt má spoustu záhad.

A pak je tu jedna, o které se v dokumentech moc nemluví: jak se z dovolenkového krámku dostane obří obraz s pyramidami až na zeď někde v Česku. 😂

Jestli jste si někdy obraz z Egypta skutečně přivezli, potřebuji prosím znát celý příběh.

Yayoi Kusama nebyla jen „ta umělkyně s tečkami“. Měly pro ni mnohem osobnější význam.Už od dětství podle vlastních vzpom...
28/08/2026

Yayoi Kusama nebyla jen „ta umělkyně s tečkami“. Měly pro ni mnohem osobnější význam.

Už od dětství podle vlastních vzpomínek zažívala vizuální i sluchové halucinace, při kterých se květiny, sítě nebo tečky opakovaly přes celý prostor, někdy až měla pocit, že pohlcují i ji samotnou. Právě opakování těchto motivů se potom táhlo její tvorbou celý život.

Kusama pro tenhle pocit používala výraz „self-obliteration“, něco jako rozpuštění nebo vymazání sebe sama. Když tečky pokryjí člověka, místnost a nakonec všechno kolem, jednotlivá postava přestává být středem světa a stává se jen malou částí něčeho nekonečného. I proto její tvorba sahala od obrazů přes celé místnosti až po slavné Infinity Mirror Rooms.

A přestože její dnešní barevný svět může působit téměř hravě, Kusama byla v 60. letech součástí radikální newyorské avantgardy. Dělala instalace, performance a veřejné akce a v roce 1966 dokonce bez oficiální účasti obsadila kus Benátského bienále svým Narcissus Garden. Zrcadlové koule tam nabízela návštěvníkům za přibližně dva dolary, dokud jí prodej organizátoři nezastavili.

Z něčeho, co ji od dětství děsilo, tak nakonec vytvořila vizuální svět, který poznávají miliony lidí.

Yayoi Kusama zemřela 14. srpna 2026 v Tokiu ve věku 97 let. Podle jejího studia tvořila až do posledních dnů.

Možná je právě tohle na jejím příběhu nejsilnější.
Tečky začala kreslit jako dítě. A nepřestala téměř celý život.

Co si s Kusamou vybavíte jako první vy? Tečky, dýně, nebo Infinity Rooms?

Pro spoustu zajímavých příběhů z umění a kultury sleduj Polib Múzu | Umění & kultura

Adresa

Prague

Web

Upozornění

Buďte informováni jako první: pošleme vám e-mail, když Polib Múzu zveřejní novinky a akce. Vaši e-mailovou adresu nepoužijeme k žádnému jinému účelu a odběr můžete kdykoli zrušit.

Odkazy

Sdílet

Kategorie