Polib Múzu

20/08/2026

Georges de La Tour dokázal z obyčejné karetní partie udělat dokonale sehranou past.

Podvodník s károvým esem vznikl přibližně mezi lety 1636–1640 a dnes visí v pařížském Louvru. Čtyři lidé, jeden stůl a celý příběh vyprávěný téměř jen pomocí pohledů a gest.

Mladík napravo je od ostatních téměř oddělený. Soustředí se na svoje karty, zatímco trojice nalevo spolupracuje proti němu. Louvre dokonce upozorňuje na jeho nápadně luxusní oblečení, které z něj dělá mladého, bohatého a až příliš sebejistého hráče.

Hrají pravděpodobně prime, tehdy velmi populární karetní hru a jednoho z předchůdců dnešního pokeru. A kárové eso, které podvodník schovává za zády, není náhodné. V kombinaci se šestkou a sedmičkou stejné barvy mohlo vytvořit hodnotu 55, mimořádně silnou kombinaci. Pro člověka 17. století tedy nebylo potřeba podvod vysvětlovat. Stačilo se podívat na karty.

Obraz měl zároveň fungovat jako varování před světem karet, vína a svádění. Jenže La Tour z něj místo obyčejného moralizování udělal skoro malou detektivku. Všechno důležité se odehrává potichu, v očích, rukou a několika centimetrech mezi postavami.

A samotný Georges de La Tour? Narodil se roku 1593 v Lotrinsku, proslul dramatickou prací se světlem a stal se také malířem krále Ludvíka XIII. Po jeho smrti se ale na jeho tvorbu na dlouhou dobu téměř zapomnělo. Teprve ve 20. století se z něj znovu stal jeden z velkých mistrů francouzského 17. století.

A teď schválně: kdybyste neznali název obrazu, všimli byste si sami esa schovaného za jeho zády? 👀

12/08/2026

Dnes působí Claude Monet skoro jako bezpečná klasika. V roce 1874 ale jeho obrazy mnoha lidem připadaly jako něco, co malíř jednoduše nedokončil.

A právě to je na impresionismu možná nejtěžší si dnes představit. Monetovy lekníny, mlhavé krajiny nebo Impression, Sunrise známe z muzeí, knih i plakátů natolik dobře, že už nepůsobí radikálně.

Jenže Monet se vzdal toho, co se od malíře dlouho očekávalo. Nepotřeboval dokonale vykreslit každý kámen katedrály nebo každý list na stromě. Zajímalo ho, co s tím vším udělá světlo, počasí a několik prchavých minut.

Proto dokázal malovat stejnou Rouenskou katedrálu znovu a znovu. Motiv se téměř neměnil. Měnilo se ale všechno kolem něj.

A podobně vznikaly i slavné Lekníny v Giverny. Čím déle Monet pozoroval jedno jediné místo, tím víc se jeho obrazy vzdalovaly klasické krajinomalbě a začaly být téměř jen barvou, světlem a odrazem.

Možná je proto trochu ironické, že právě malíř, kterému se kdysi vysmívali za „nedokončené“ obrazy, dnes patří mezi nejznámější jména dějin umění.

Který Monetův obraz nebo cyklus máte nejradši? A funguje na vás vůbec impresionismus?

11/08/2026

06/08/2026

Dinosauři na obraze Pietera Bruegela? Přesně tak to na první pohled vypadá.

Podivní tvorové jsou ale jen jedním z mnoha detailů, které Bruegel ukryl do rozsáhlé biblické bitvy. Hlavní postavu, poraženého krále Saula, přitom nenamaloval doprostřed. Schoval ji až na samotný okraj, kde ji lze mezi skalami a vojáky snadno přehlédnout.

U Bruegela je to typické. Jednotlivý člověk bývá v jeho obrazech téměř nepatrný, zatímco krajina, chaos a davy pokračují dál bez ohledu na jeho osud. Z příběhu jednoho krále se tak stává mnohem větší obraz lidské pýchy, strachu a bezmoci.

O to neuvěřitelnější je, že celé dílo měří na šířku jen přibližně 55 centimetrů. Na tak malou plochu Bruegel vměstnal stovky postav, horské údolí, prchající armádu i detaily, které začnou žít vlastním životem teprve při důkladném přiblížení.

Obraz vznikl v roce 1562 a dnes je součástí sbírek Kunsthistorisches Museum ve Vídni.

A právě proto mě Bruegel baví. Čím déle se díváš, tím víc máš pocit, že jsi pořád ještě něco přehlédl.

Co jste na obraze objevili jako první vy?

Pro zajímé příběhy z umění a kultury sleduj

03/08/2026

Jean-Michel Basquiat bývá často popisován jako kluk z ulice, který se téměř přes noc dostal do největších galerií New Yorku. Jenže i to je součást mýtu, který kolem něj postupně vznikl.

Nevyrůstal úplně mimo svět kultury. Jeho matka ho od dětství vodila do muzeí, mluvil několika jazyky a po vážné nehodě ho fascinovala kniha Gray’s Anatomy. Právě anatomické kresby kostí, hlav a vnitřních orgánů se později vracely v jeho tvorbě.

Ani zdánlivě dětské symboly nebyly jen náhodné čmáranice. Basquiat do obrazů zapisoval jména jazzových hudebníků, boxerů, historických postav i odkazy na kolonialismus. Často dával korunu lidem, kterým podle něj dějiny nedopřály dostatečné uznání.

A když nějaké slovo přeškrtl, nesnažil se ho skrýt. Naopak věděl, že právě tehdy si ho budeme chtít přečíst ještě víc.

Možná tedy není nejzajímavější otázkou, jestli bychom dokázali namalovat něco podobného.

Ale jestli bychom dokázali vytvořit vlastní jazyk, který bude svět číst ještě desítky let po naší smrti.

Vidíte po poznání jeho příběhu v Basquiatových obrazech něco jiného než předtím?

02/08/2026

V Nizozemsku se dodnes říká, že nepořádný dům vypadá „jako u Jana Steena“. A právě tenhle obraz vysvětluje proč.

Nizozemský malíř Jan Steen vytvořil roku 1663 obraz V blahobytu se měj na pozoru neboli In weelde siet toe.
Dílo je známé také jako Svět obrácený vzhůru nohama.

Nejde přitom jen o veselou scénu z rodinné oslavy. Steen obraz poskládal jako hádanku z přísloví, symbolů a drobných varování, kterým tehdejší diváci dobře rozuměli.

Prase odnášející zátku od sudu nechává víno zbytečně vytékat. Růže u jeho tlamy připomínají rčení o „házení růží sviním“, tedy plýtvání něčím vzácným na někoho, kdo to nedokáže ocenit.

Opice si hraje s hodinami a odkazuje na další dobovou myšlenku: v pošetilosti člověk zapomíná na čas. Karty rozházené po zemi zase připomínají hazard a pes kradoucí jídlo nenasytnost.

Nad celou domácností visí koš s holí, mečem a zvonkem. Předměty spojované s chudobou, nemocí a trestem naznačují, co může rodinu čekat, pokud její život bez zábran bude pokračovat.

Přímo do obrazu proto Steen napsal staré nizozemské přísloví: „V blahobytu se měj na pozoru.“ Jeho pokračování varovalo, že po bezstarostném životě může přijít trest.

Jan Steen se na chaotické domácnosti specializoval natolik, že jeho jméno v nizozemštině přežilo jako označení pro dům, ve kterém si každý dělá, co chce.

Obraz dnes najdete v Kunsthistorisches Museum ve Vídni.

Kolik dalších malých katastrof jste v něm objevili?

Pro spoustu zajímavých příběhů z umění a kultury sleduj

30/07/2026

Díla Antonína Chittussiho můžete právě teď vidět v Galerii Port 1560.

Výběr obrazů z let 1875 až 1890 představuje klíčové období jeho tvorby. Chittussi tehdy propojil českou krajinářskou tradici s tím, co poznal ve Francii. Začal malovat přímo venku a soustředil se na proměnlivé světlo, počasí, jemné barevné přechody a atmosféru konkrétního okamžiku.

Vedle Chittussiho tvorby uvidíte také výstavu Cesta za světlem, která sleduje proměnu francouzské krajinomalby mezi lety 1850 a 1930.

Ukazuje, jak malíři postupně opouštěli přesnou kresbu a pevné tvary a začali stále více pracovat s barvou, světlem a okamžitým dojmem. Výstava tak vede od tradičního zobrazování přírody přes zrod impresionismu až k expresivnějším směrům, které přivedly malířství na hranici abstrakce.

Na jednom místě se zde potkávají díla autorů, jako byli Jean-Baptiste-Camille Corot, Gustave Courbet, Camille Pissarro, Alfred Sisley, Maurice de Vlaminck nebo Francis Picabia. Vystavené obrazy pocházejí ze sbírky LennArt.

Chittussiho vlastní cesta přitom nebyla vůbec přímočará. Než se stal jednou z nejvýznamnějších osobností české krajinomalby, prošel vězením i frontou a ve 31 letech došel k přesvědčení, že jeho dosavadní tvorba byla zbytečná. Právě ve Francii proto začal téměř od nuly.

📍 Galerie Port 1560, Český Krumlov
🗓️ 15. 7. až 18. 10. 2026
🕙 Otevřeno denně od 10 do 18 hodin

Ve spolupráci s Port 1560 | Český Krumlov