04/05/2025
NAMACHROVANEJ MLADEJ
Před půlnocí mi do auta nasedla dvojice, kluk s holkou. On se hned zaptal, zda si může zapálit cigaretu, když bude foukat kouř z okna. Řekl jsem rezolutně, že ne. On se zeptal slečny, za kolik jedou. Za sto pade, odpověděla. On řekl, že to zvedne na dvě stovky, když si bude moct zapálit. Řekl jsem opět ne. To ho udivilo. Ptal se, proč. Protože se v mém autě nekouří. A snad to těch pár minut bez nikotinu vydrží. On že ne, protože je závislej a kouří už dlouho. To máte blbý, řekl jsem.
Pouštěl jsem si Vláďu Mertu a zkoušel luštit příběhy jeho písniček. Mladík povídá: sjíždíte český pecky. Já na to, že to nejsou pecky, ale Vláďa Merta a je to moc hezký. On vytáhl telefon a začal produkovat chrchlavou něcojakohudbu. Požádal jsem jej, ať to chrchlátko vypne. Na to jsem byl poučen, že je to italská hudba, ale že tomu stejně asi nerozumím. Opakoval jsem, že mi nejde o hudbu, ale o to, že ji pouští na tom chrchlátku. A že jsem vystudoval pražskou konzervatoř a patrně hudbě trochu rozumím. Do toho vstoupila slečna a požádala mě, abych přeladil tu hudbu na něco pořádnýho. Vypnul jsem Mertu zcela a bylo ticho. Pak jsem byl poučen, že jsem jenom řidič, kterého si zaplatili a vůbec nic mi není po tom, co on dělá se svým telefonem. A zapnul chrchladlo. Požádal jsem jej, ať to chrchladlo vypne, neboť já jsem svého Vláďu Mertu také na jejich přání vypnul. Byl jsem poučen, že nemám říkat chrchladlo, ale telefon. Takže, dozvěděl jsem se, že jsem jen řidič za za sto padesát kaček, které nakonec zaplatila ta slečna, co se jí hrubě nelíbil Merta. Podivovala se, že tam slyší divnej nástroj, a pak oba usoudili, že to bude asi flétna. Jak to poznali, nevím...
