14/01/2026
„Některé skladby nejsou o konci. Jsou mostem, po kterém se vrací to, co bylo, a dál tiše žije v nás.“
Na Dušičky jsem měla možnost fotograficky zachytit výjimečný koncert souboru Voce Deo v nádherném prostoru novopackého kláštera. Místo, kde se světlo svíček opírá o kamenné zdi, kde je ticho slyšet a kde každý tón zní o něco hlouběji.
Dušičky jsou časem ztišení. Časem, kdy se člověk přirozeně vrací myšlenkami k těm, kteří tu s námi už nejsou, ale přesto zůstávají – v paměti, v srdci, v drobných vzpomínkách, které se nečekaně vynoří ❤
Mozartovo Requiem je přesně taková hudba. Nedokončená skladba, opředená příběhy, tajemstvím i zvláštní křehkostí. Mozart ji psal v posledních týdnech svého života a už za jeho života se šeptalo, že píše hudbu sám sobě. Možná i proto v sobě nese tolik ticha, pokory a zvláštního smíření. Není to hudba o smrti, ale o paměti. O tom, co zůstává. NAVŽDY 😍
V podání Voce Deo se klášter na chvíli proměnil v prostor, kde se minulost dotýká přítomnosti. Kde světlo, hlasy a ticho vytvářely jeden obraz. A já jsem měla tu čest být u toho – dívat se skrz hledáček a snažit se zachytit něco, co se zachycuje jen těžko. Atmosféru. Pocit. Chvíli, která se už nevrátí.
Děkuji za důvěru a možnost být dokumentaristkou večera. Večera, který ve mně dozníval ještě dlouho poté... byl to nádherný (nejen) hudební zážitek 🎶