10/03/2025
556_Přece to nevzdáme!
Sedím s počítačem na klíně, koukám na seznam zvukových souborů a trochu zoufale si představuju, jak budu pouštět hudbu, když zároveň musím být na jevišti. Že by skeptické hlasy měly pravdu? Zaskočit za nemocného zvukaře, zatímco hraju v představení, asi není úplně schůdný nápad. Vůbec, když jsem to nikdy předtím nedělala – moje úkoly leží jinde.
„Podívej, chřipky je plno. Každý pochopí, když představení zrušíš!“ Jenže já nechci. Máme smlouvu! Světla snad nějak samy nastavíme, hudbu pustím aspoň na začátku a na konci představení. Křehké krizové plány mi bortí další zpráva. Chřipka dostala i jednu z hereček, a bez kněžny Libuše představení prostě nebude. „No vidíš, stejně musíš představení zrušit.“
Jenže já nepřestávám být tvrdohlavá. V únoru nemají hosté ve Velichovkách bůhvíjakou zábavu. Něco jim Dedivadlo nabídnout musí! A tak přicházím s nápadem. Což takhle udělat něco jako Listování? Sama za sebe mám vyzkoušený komediální stand-up o životě se zvířaty postavený na mé knížce o Rozárce. Něco čtení a společné improvizace bychom měly zvládnout. Scénu uděláme plnou hezkých fotek!
Něco vám povím. Moje herečky rády v průběhu představení improvizují – ale teprve nad napsaným textem. A teď jsem přišla se šíleným nápadem dva dny před dnem D! Čekala jsem, že mě roznesou na kopytech a moc bych se jim nedivila. Jenže ony mě podpořily. Šly do toho se mnou, ačkoliv to znamenalo velmi vysokou míru improvizace, která nebyla postavena ani tak na uměleckém záměru, jako spíš na nutnosti a totálním nedostatku času.
Nakonec to dobře dopadlo. Poctivě jsme ohlásily náhradní představení, takže někteří lidé se rozhodli nepřijít. Přesto se sešlo dost diváků, kteří se bavili a čas jim s námi příjemně uběhl. Pak tu je další bonus. Zjistila, že v našem malém týmu skutečně platí „jedna za všechny, všechny za jednu“. A to i když se zdá, že ta jedna přišla o rozum!
