05/03/2026
🎭Dnes večer nás na domácí scéně v Domě kultury MB čeká desátá repríza naší nejnovější komedie TŘINÁCT VŮNÍ. Těšíme se na vás a připojujeme příhodu z pondělního hraní v Benátkách nad Jizerou, kde jsme vystoupili na pozvání domácího souboru Bazilišek benátský. ⬇️
To bylo tak... Zvolna se blíží půl osmá, čas začátku představení a my jsme v šatnách v družném hovoru (dámy se šlechtí, pánové řeší velká témata současnosti a pojídají tyčinky). Tu a tam si někdo ještě skočí do portálu připravit poslední rekvizitu a vrací se do suterénních šaten s krčením ramen, že tentokrát to jen s odřenýma ušima nebude přesilovka. V sále jsou všeho všudy tři diváci, zhruba stejný počet jich postává na baru. Do představení zbývá asi deset minut. No co, není každý den posvícení...
Miloš Kodejška z benáteckého souboru, který u nás ve Vůních hostuje v roli Kluka pitomýho , se mihne v šatně s tím, že jsme málem zapomněli odemknout dveře. Má na mysli spojení šaten se zadní částí sálu, kudy se na jeviště v jednom případě také nastupuje. V narážce na slabou diváckou účast vtipkujeme, jestli náhodou nezapomněl někdo odemknout taky divadlo... Za chvíli se notně překvapený Miloš objeví znovu. "Volala mi ségra. Prej, jestli je nechceme do divadla pustit," nechává se slyšet. Za okamžik se ukáže, že učitelé ZUŠ, sídlící rovněž v objektu Záložny, za sebou na odchodu zamkli a divadlo tak zůstávalo nepřístupné. Nakonec se do foyer vevalí sedm desítek diváků. Máme radost, těšíme se. "A to netušíme, kolik desítek lidí už zklamaně odešlo domů," dodává Petr Matoušek. A pak už zvoní budík, ozvou se tóny Zhluboka dýchat a představení začíná. A je to jedna z nejhezčích repríz, jakou jsme s Vůněmi zatím zažili. ❤️