U zrodu nově vznikajícího souboru stáli Vlasta Burgrová a Jaroslav Vondruška. Na podzim roku 1968 se začalo se zkoušením parafráze známé české pohádky Šípková Růženka od Jana Švestky. Z několika návrhů zvítězil VOJAN – po herci Eduardu Vojanovi, velké osobnosti českého divadla. Patřil k hlavním protagonistům Národního divadla na konci 19. Jeho intelektuální nadhled a mimořádná schopnost pronikat do psychologie postav ho přivedla k objevné interpretaci velkých rolí. První historický zápis z ustavující schůze je ze dne 20. února 1969. Divadelní soubor VOJAN Libice n. byl také založen jako místní odbor Středočeského sdružení amatérského divadla (SSAD). Samostatnost DS Vojan byla ukončena k 31. 12. 1973. Tehdy ministerstvo kultury vydalo nařízení, že každý spolek musí mít zřizovatele. Došlo tedy ke změně statutu souboru a od 1. ledna 1974 se stal součástí Osvětové besedy Libice n. Další změna zřizovatele nastala 1. března 1982, neboť došlo ke zrušení Osvětové besedy. DS Vojan se dostal pod hlavičku Střediskového kulturního zařízení při MNV Libice n. Zásadní změnou v historii souboru byla valná hromada konaná 12. prosince 1995. Na ní se rozhodlo o založení samostatného divadelního spolku. prosince 1995 je DS Vojan zaregistrován na Ministerstvu vnitra České republiky jako občanské sdružení. Zároveň byla uzavřena smlouva s obcí o využívání prostorů v kulturním domě. První kroky na „prknech, která znamenají svět“ byly učiněny v bývalém hostinci „U Faltýsků“. Jeho prostory byly v té době využívány pro nejrůznější obecní kulturní aktivity. Pro zkoušení a provozování divadelních představení nebyly příliš pohostinné. Chybělo jakékoli zázemí a zima se zaháněla malými kamínky na jevišti. Když se hrálo, topilo se v sále stáložárnými litinovými kamny. Ve vstupním sálku se musela vybudovat provizorní herecká šatna a na jeviště bylo nutné chodit přes dvůr a někdy i přelézat hromadu uhlí. Snahou členů souboru bylo získat svou klubovnu. Po dohodě s vedením obce se v létě 1969 začalo s úpravou prostoru bývalého pivního sklepa ve zmíněném hostinci. Brzy se však skončilo, protože na veřejnost pronikly zprávy o chystané rekonstrukci této budovy. Za sedm roků se zprávy staly skutečností. Začalo se s demolicí hostince „U Faltýsků“, poté s archeologickým výzkumem pod vedením PhDr. J. Justové. V roce 1976 dostal Vojan od obce k dočasnému užívání malý domek po hrobníkovi u kostela sv. Vojtěcha. Domek byl v dosti zanedbaném stavu, takže se prováděly zednické, elektrikářské a malířské práce. „Hrobárna“ – tak jsme si naši klubovnu nazvali – byla útočištěm souboru až do roku 1981. Nacvičili jsme tady čtyři divadelní hry. Hráli jsme v blízkém i vzdáleném okolí. Přitom jsme pomáhali budovat nový kulturní dům a těšili se na svou domovskou scénu. Původní projekt jeviště nevyhovoval, proto byl architektem Zdeňkem Pavlem vypracován ideový návrh. Bratři Jaroslav a Václav Vondruškovi nakreslili technologické a stavební výkresy. V pozdějších letech se podařilo v suterénních prostorách pod jevištěm vybudovat klubové zázemí souboru.
