https://www.facebook.com/125575601500810/

Karlín City Story, Sokolovská, Karlín (2026)

11/05/2018

Karlín City Story vol. 37…

Už jsem tu několikrát psal o tom, že Karlín je takový malý pražský Babylon. Před office housy potkáte úžasnou směsici ras a barev a máte-li uši v pořádku, bavíte se neskutečnou kulometnou dikcí Italek, šišláním Číňanů, zpěvem Francouzek, nebo zvláštní lenivostí Indů a Pákistánců. A také už od pohledu spolehlivě poznáte, kdo je našinec a kdo cizinec. A to podle úsměvu. Řádný Pravočech jde přece do práce nasraný už jen z toho důvodu, že musí k soustruhu. A tak se stačí jen pozorně dívat…

S obrovským potěšením vyvádím tyhle týpky z konceptu širokým úsměvem a nečekanými odpověďmi. To takhle vlezete do libovolné prodejny a místo pravočeské zapšklosti odpovíte na obligátní: Brýden, širokým: I VÁM! Působí to jako právě vybuchlá atomová bomba, neb ten na druhé straně najednou neví kudy kam a málokdy se ubrání úsměvu od ucha k uchu. A máte ho. Je váš. A snese vám i modré z nebe. I kdyby ho neměli skladem. A funguje to i na zbylé návštěvníky. Najednou se ten prostor rozjasní, i kdyby právě praskla poslední žárovka a venku padaly trakaře. Fakt. Zkuste to. Vykašlete se na tragické výrazy, které normálně nosíte na gesichtu jako brnění. Nijak vám to nepomůže. Jen ubližujete sami sobě, neb svět je krásný. A pokud na něj budete čučet jako by vám uletěly včely, dočkáte se jen toho samého oplátkou.

Dnes jsem před tím naším krabicoidním Officem potkal skupinu cizinců, dle řeči Britů, či Amíků, kterak poslouchají v sluchátkách výklad průvodkyně. Koukal jsem asi trochu jako idiot, neb jsem nechápal, co tam pohledávají, když mají dělat obdivné Wow:, či Och! před hradčanským panoramatem, ale ona jim f**kt vykládala o moderní architektuře Karlína. Tak jako jo, Corso se Charlesovi povedlo, ale ty dva další baráky jsou architektonické peklo. A účastníci si pečlivě fotili skleněné výplně bílých betonových monolitů a já si říkal, že je to vlastně dobře. To máte za všechny ty investory, co sem cpou prachy jen na další a další krabice bez duše a měl jsem sto chutí je poslat do Futuramy, aby si udělali nějaké to selfie s hrochy, či plavci.

A o kus dál, před jedním cheap hostelem postávala partička študáků na výletě. Všichni v jasně červeném, půl na půl černí s bílými a jejich učitel, no v tomto případě snad spíše guru, jim vysvětloval nádhernou angličtinou, co všechno dnes uvidí. A ty holky v krátkých sukýnkách, jejichž prabába přišla do Albionu nejspíše někde z rovníkové Afriky, začaly luskat prsty a tiše prozpěvovat jednoduchý nápěv a za chvíli se všichni vlnili. I ti sněhobílí potomci Plantagenetů. Včetně učitele, který byl nepochybně odněkud od Rawalpindi. A najednou se s nimi vlnil i Franta. Bezďák, co tam sedává před pizzerií a vzápětí i ti v reflexních vestách na veřejných pracích a dokonce i ta herdekbába z trafiky u metra vylezla ven a rozvlnila bůček. Lehce tedy, ale přece. A kolem se šířil úsměv a skvělá nálada, jako když hodíš z Negrelliho viaduktu do Vltavy dlažební kostku a ony se překvapivě dělají kola. Tedy těsně před tím, než tě přejede vlak, páč se tam nesmí a ty nedáváš pozor.

Naštěstí tu hraniční čáru mezi Evropou a Asií zrovna opravují. Takže maximálně tě nakope nějaký chlápek v přilbě Bořka stavitele.

Dnes o žrádle a pití ani muk. To je vše…

Karlín, no…

09/05/2018

Karlín City Story vol. 36…

Určitě každý z vás zaznamenal, že do Karolinenthalu vtrhlo na plné pecky jaro a skoro by se dalo říci, že přišlo ruku v ruce s létem. Hlavními znaky tohoto jevu ovšem nejsou ani teploty, ani bujná vegetace, či parky v obležení balerin s baleťáky. Leitmotivem této sezóny jsou legíny všech barev a vzorů. Bohužel, jejich existenci objevily i ty baleríny, které o jejich existenci neměly být spraveny. Nikdy. Nebo pouze pod trestem smrti. Leč je tomu tak a karlínské ulice se bohužel nechtěně staly svědky marketingové guerilla kampaně pneumatikářské společnost Michelin...

A aby toho nebylo málo, tak módní obchody s kořeny v libušské tržnici zcela neomylně pochopily, co baleríny potřebují. Ovšem krom celkem běžných barev se objevily i ty zcela nečekané, jakou je třeba lososová. Ačkoli ten kdo řekne, že lososová je normální barva, tak nemůže být tak úplně normální, ne? Leč baleríny jsou zjevně spokojeny. A jak tyto barevné deriváty pronikají do našich životů, tak si tak říkám, jak to dopadne v souvislosti s feminizací společnosti.

Abyste to nepochopili špatně. Nic proti ženám, které chtějí pracovat v hornictví, hutnictví, či jiné podobně těžké profesi, ale docela mne mrazí z toho, že by naše životy mohly viset na vlásku s odpovědí policistky, jaký že drát to má pyrotechnik přestřihnout. Představa, že dostane odpověď: „Ten lososový přece…“, je fakt dost děsivá… Ale zpět k legínám. Obzvláště ty lesklé zlaté jsou dost masakr a dotyčná živá reklamní figurka Michelinu, navlečená v tomhle ko(s)mickém materiálu, ohrožuje mládež krom mravní a estetické výchovy i na životě, neb fascinovaní řidiči najíždějí na chodce bez špetky pozornosti.

Druhou stranou mince pak jsou baleríny, které si vzaly za vzor vrbové proutky. Málokterá si totiž uvědomuje, že dráty do betonu, kterým se jejich dolní končetiny v tomto oděvu podobají nejen vzdáleně, nevypadají o moc estetičtěji, než sto kilo bůčku v pohybu. Občas má jeden pocit, že ten hurikán, který neustále fouká na podestě stanice metra Křižíkova, je zlomí v pase a ty hůlčičky jim zpřeláme stejně lehce, jako Svatoplukovi synové jednotlivé proutky. No nic. Doufejme, že to brzy bude zcela out. Do té doby díky za Hamburk a Bad Flash…

Ke stavu hospod a podobných podniků. Tak, ten P**i grill u metra už otevřeli a pokud někdo víte, kde se dá podepsat petice za navrácení kavárny, která tam byla před tím, dejte vědět…

A to je vše. Karlín, no…

25/04/2018

Karlín City Story vol. 35...

Tak jsem tu zase po čase s tím karlínským story, no...

Poslušně hlásím, že v mezičase se v karlínské gastronomii nic zvláštního nestalo, jen zavřeli Meze, což není žádná obrovská ztráta a u výlezu z krtka se chystají otevřít namísto Karlínské kavárny nějaký p**i grill a vedle další sandwichárnu. No uvidíme. Ale pro sichr jsem si dal v posledních dnech kolečko po těch podnicích, které považuji za karlínské top. Jen tak, zjistit, jestli se něco nepo…. A tak. Takže, Woker je stále na stejném místě a jejich Black Pepper Wok je stále úžasný a nejen on. A v Bad Flash mají stále výborná piva, akorát, že chodit na ně v pracovní době je dost vošajslich, neb nikdy nevíte, jestli trefíte zpět do office housu. Cappuccino v Mém šálku kávy je stále stejně krémově hladké a Poutine naproti v Garáži stále stejný masakr, stejně jako cokoli z menu v Nejen bistru, nebo vše co si naložíte v Indian by Nature, či Peter´s Burgeru. A na Hamburku je též vše při starém, což je skvělé…

A tak největší ztrátou, ba co více skoro pohromou a osmou boží ranou egyptskou zároveň, je pro Karlín uzavření Husitské a Zenklovky zároveň, což fakt mohl vymyslet jen naprostý idiot, což Dolínek zjevně je. Tedy počkat, prý se má říci myslím si, aby jeden nebyl žalován. Tedy myslím si, že Dolínek je idiot a Lev Nikolajevič Myškin je v tom zcela nevinně. Sice Karlínem díky tomu nejezdí tolik aut, ale pokud potřebujete někam dojet, tak jediným řešením je vrtulník a zrovna Karlín přebytkem heliportů neoplývá. A až ten velikán inteligence nechá s Krndou zbourat Libeňák, tak to bude ještě větší masakr. Tvl, to fakt nedáš, tyhle vejlupky, co nechají raději zbourat vše, co nevypadá zrovna jako skleněná krychle, nebo kvádr. A nad nimi už je jen věčně ožralý Mlhoš, toho času agent KGB v plném zápřahu a pod ním jediný nebezpečný ekonomický migrant v zemi, co je prý už alergický na to, že mu říkají, že je trestně stíhán. A tahle partička si to tady rozdává s plebsem natvrdo, akorát plebejcům zapomněli říci, že rozhodčí hraje s nimi. To by jeden fakt blil velebnosti…

No nic, pojďme k něčemu veselejšímu. Karlín je místo nečekaných setkání. Fakt. To si takhle v jednu v noci jdete z Hamburku skrz Central park a odněkud slyšíte hudbu. Koukáte jako magoři, ale nikde nikdo. A pak vaše oči zachytí na lavičce pod platanem malý pohyb, a když zaostříte, tak vidíte maníka v bělostné košili, s brašnou na notebook vedle sebe, jak se rukama mazlí s létajícím talířem a vám dojde, že ta úžasná melodie plná rytmu a radosti, vychází z jeho Hand Drumu. A tak zapomenete na to, že jste šli do postele a stojíte a posloucháte a posloucháte a ta melodie se nese celým Karlínem a pomalu stoupá až ke špičkám věží Cyrdova kostela, přes ně až k lapkovi na kopci a pak mizí někam ke hvězdám. Opojný okamžik a vám se najednou nechce spát. Ani omylem.

No, stejně nakonec spát půjdete, páč kdo by za vás roztáčel kola kapitalismu, že? A pak si jdete druhý den dát velké kafe a zalezete si s ním do parku ke komínu a ve sluchátkách vám hraje Academy of St Martin in the Fields Orchestra Händelovu Vodní hudbu a Hudbu k ohňostroji a vy si vyhříváte hřbet na slunci a najednou periferně zachytíte pohyb tam, kde by žádný být neměl a opět užasle civíte s hubou od ucha k uchu, asi jako ti dva, co by mohli ž**t banány napříč. Nevíte? No, ti dva, Mick Jagger se Stevenem Tylerem, že.

Cože? Kde že? Na pingpongovém stole? Tanec? No fakt. Na stole určením pro odreagování se office balerin a baleťáků, aby jim nejeblo, fakt stojí kluk s holkou a tančí. Tedy, žádná mazurka, ani tango, či valka s polčíkem se nekoná. Je to něco mezi baletem a street dance a kolem nich šumí orobinec, slunce se odráží ve skleněných fasádách kolem a nad nimi se usmívají i mraky… A svět je najednou prostě krásný...

A to je vše… Karlín, no…

22/12/2017

Karlín City Story vol. 34...

Neber tyhle okurky, ty nejsou v akci. A vezmi támhle ten ananas, mají ho v akci. A ještě ten prejt z akce a nezapomeň vzít pět másel. Cos to vzal za másla? Tyhle nejsou v akci. Ty seš snad úplně padlej na hlavu a tolik zase nevyděláváš. Cože, že to máslo v akci chutná nějak divně? Odkdy ty jíš máslo? Sem si teda za těch deset let nikdy nevšimla, že by tě zajímalo jaký máslo máme.

A ty neokouněj mladej a skoč pro ten toaleťák. Ne ten ne, ten není v akci!!! Cože, že se ten v akci protrhává a pak máš prsty od h....? Se z tebe pominu asi. Si je umeješ tím levandulovým mejdlem, co měli loni v akci. Že už je prošlá doba spotřeby? Jsi nějakej fajnovej poslyš. A paní, neberte všechny ty akční olivy, nejste tu sama. Kráva blbá, ať jí pecka zaskočí...

Ještě musíme pro tu jedli v akci. Dělejte, nebo tam zbydou už jen košťata. Ne, perníky na ní věšet nebudeme. Mám snad na čele napsáno doktor Oetker? Kdo u toho pečení má ty hodiny stát! Si myslíš, že jsem nějaká služka, nebo co? Nic nebude. Dáme tam ty plastový koule z akce...

Krásné akční svátky přátelé...

Karlín a celý svět s ním, se asi po.... Tak ať se z toho nepo...... i vy...

14/12/2017

Karlín City Story vol. 33…

Mám kamaráda, který žije ve zvláštním časoprostoru. V zásadě jde o fyzikální anomálii, neb jeho týden nemá, tak jako u všech ostatních na planetě, sedm dnů. Jeho týden je šestidenní, neb mu schází čtvrtek. Dospělo to až do stádia, kdy se problémem začala zabývat Akademie věd ve spolupráci s mnoha fyzikálními pracovišti po celém světě. EU na prozkoumání tohoto jevu dokonce vypsala velkorysý grant a v CERNu se rozhodli postavit další urychlovač. Celou záhadu však velmi rychle a překvapivě rozluštil jistý Pepek Vyskoč z Libně, neb rozsáhlou rešerší zjistil, že onen můj přítel tráví středeční večery U tygra a čtvrtky si nepamatuje…

To byla jen expozice, no. Pojďme k dnešnímu meritu. Celý svět, je evidentně jeden velký kočičí pelech a všichni kolem mají kočky. Otevřeš Twitter a všude kočky. Otevřeš Facebook, zase kočky. O Instagramu ani nemluvím. A tak jsem se rozhodl, že nemohu zůstat stranou a pořídil jsem si kočku. A ne ledajakou. A nestála mne ani moc peněz. Ale o tom později. Moje kočka není ani roztomilá, ani přítulná, natož fotogenická. Dokonce ani nežere. Milovníci domácích zvířat by teď asi měli přestat číst, ale je to prostě tak. Pořídil jsem si kočku jako prase. A je to cizinka, neb jsem k ní přišel v Hamburku. Přesněji v Lokále. To si takhle vyrazíte ve středu na pivo s kamarádem a nejednou zjistíte, že je čtvrtek a vy nevíte ani kde jste, ani jak jste se tam dostali. Jediné co víte naprosto přesně je to, že do postele to máte ještě proklatě daleko a že svět není rozmazaný proto, že by se vám dramaticky zhoršil zrak. Naštěstí kdysi někdo chytrý vynalezl taxíky a někdo ještě chytřejší vymyslel Želvy, takže se domů dostanete nejen vy, ale i to auto, kterým jste na to jedno pivo přijeli s tím, že pak už budete pít náhražku.

A ráno se proberete a zjistíte to s tou kočkou. A je to fakt masakr. A teď se dostanu zpět k té části o absenci čtvrtků v životě jednoho kamaráda. Ano, chybí mi část čtvrtku a dost se obávám, aby se tenhle jev neopakoval a nezhoršoval. Asi se ptáte, proč to řeším na stránkách Karlín City Story, ale ono to sem fakt patří. Jak to eufemicky opsat. V momentě, kdy se část čtvrtku vynoří z časoprostoru, tak vám zazvoní telefon a ve sluchátku se ozve milý hlas. Po představení vám sdělí, že je manažerem jisté restaurace, kde jste včera kočku koupili a sdělí vám, že vás kdykoli znovu rádi uvidí. Optá se, zda vám chutnal Talián, co jste si dali a pak… Pak vám stále stejně milým hlasem sdělí, že patrně pouze nedopatřením došlo k tomu, že jste sice nakoupili kočku, ale nějak jste za ní zapomněli zaplatit… Jako fakt. Oba a zcela nezávisle na sobě. Masakr. A tak bychom s Karlem chtěli personálu nejlepší pivnice v Karlíně poděkovat za pohostinnost, za péči které se nám dostalo a jelikož dluh je již vyrovnán, tak svatosvatě přísaháme, že se nám to už nestane. Nikdy. Protože už nikdy nechceme přijít o čtvrtek. Ani o jeho část. A jelikož tady je reklama dovolena, tak nejlepší pivnicí v Karlíně je Lokál Hamburk, ať si kdo chce, říká co chce. A já jdu prohledat všechny kouty, zda v nich nenajdu odloženou tu část čtvrtka, kterou jsem ztratil někde mezi Sokolovskou a Křižíkovou. A vy, pokud půjdete ve středu k Tygrovi (což tedy není zrovna v Karlíně), nebo na Hamburk (což naopak v Karlíně nepochybně je), tak si nezapomeňte čtvrtek připoutat. Nejlépe železnou koulí na řetězu k noze, abyste náhodou neztratili i celý advent…

Na závěr si dáme rubriku Vyzkoušeno za vás. Tedy, milovníci domácích mazlíčků prominou, chcete-li zabít kočku, je na to nejlepší Pho Bo a to s dostatkem čerstvého chilli. Zaručeně chcípne. Rychle. Ale jelikož to chvíli trvá, než vám Pho přinesou a ještě o něco déle než ho sníte, máte dostatek času poslouchat co se kolem vás děje a to i když o to nestojíte. Obzvláště, sednou-li si vedle vás dvě okostýmkované office baleríny, které se baví tak nahlas, až pojmete podezření, že jsou stálými klientkami na Ušním-Nosním-Krčním. Ta škaredší spustila tirádu na téma neschopnosti kolegy (usoudil jsem dle mužského jména), kterého musela naprosto detailně nabrífovat, dát mu do kalendáře dedlajny a ještě ho v pravidelných intervalech čekovat formou osobního pohovoru. Ne že bych na tenhle newspeak nebyl zvyklý a ne že bych pár takových už nepotkal, ale jela v tom asi pět minut a toho chudáka mi bylo líto už tak po první z nich. O to větším překvapením bylo, když z rozhovoru vyplynulo, že nejde o kolegu, ale o manžela dotyčné. Takže. Petře, pokud to ještě nevíš, nebo ti to ještě nikdo neřekl. Ta tvoje je klasická Hydra a pokud bys někdy měl pocit, že své příběhy sepíšeš, neboj se užít hashtagu , páč tohle by nedal ani svatý. A nic, ani to, že je možná dobrá v jiných činnostech (mám na mysli třeba s*x, páč na vaření s těmi pěticentimetrovými nehty fakt nevypadala), nestojí za to, aby sis s něčím podobným, co má místo místa narození, pouze místo výskytu, kurvil život. A to ani ve středu, ani ve čtvrtek. F**kt.

A to je vše…
Karlín, no…

07/12/2017

Karlín City Story vol. 32…

Vánoce jsou křesťanské svátky oslavující narození Ježíše Krista. První záznamy o oslavách Vánoc křesťany, pocházejí někdy ze 4. století z Říma. S Vánoci úzce souvisí doba adventní, která jim předchází a slouží jako příprava oveček na příchod dne spasitelových přirozenin. Nevěřící barbaři pak vědí, že jde v podstatě pouze o politické rozhodnutí, kterým prvotní křesťané zkusili vystrnadit z paměti lidí oslavy slunovratu. Toliko k faktům.

Zkuste si představit, že si jdete koupit kafe, abyste se trochu probrali a u stánku s vánočními stromky, tedy jak by řekli militantní ekoteroristé: s hromadou mrtvol, narazíte na skupinku dětí ze školky, ve slušivých reflexních vestičkách přes zimní bundy. Agilní pančitelka lehce hysterickým hlasem právě počítá děti, které se shromáždily do tří skupin, kolem tří různých stromků.

První skupina o třech jedincích se pevně drží malého, křivého a lehce opelichaného stříbrného smrčku. Mačkají se na něj tak, jako by jej chtěli ochránit před okolním zlým světem, který se k jinakosti nechová pěkně. Druhá, čítající deset signálně zelených postaviček, stojí okolo třikrát tak velké jedle, uříznuté ovšem velmi pravděpodobně z důvodů růstové nedostatečnosti, neb krom dlouhého, lehce skoliózního kmínku, má pouze pár větví. A konečně ta třetí, kde je šest malých adventnautů drží chundelatý stříbrný pichlák, kterému krom dalšího metru padesáti na výšku, nechybí do dokonalosti nic.

Pančitelka, dopočítajíce ovečky ve skupinkách, pak slavnostním hlasem oznamuje, že demokratickou volbou se třída rozhodla koupit si onu anorektickou jedli a jaká je to krása, že se všichni umí tak hezky dohodnout. Skupinka tří zastánců stromkové inkluze ovšem počne hlasitě protestovat, protože si pamatují, jak jim včera pančitelka říkala, že silní a sebevědomí jedinci, mají povinnost starat se s láskou a péčí o své slabší kolegy a že to není vůbec spravedlivé, že si mají odnést to koště. Šestice kolem pichlavého krasavce, která má zjevně vkus a estetické cítění, se ovšem dožaduje též pozornosti, když tvrdí, že kolem jedle je sice víc jedinců, ale jelikož je to vlastně jen stále stejná interní partička, která si odmítá hrát s kýmkoli jiným, natož aby jim půjčovala hračky, tak je volba nespravedlivá a navíc ten jejich je nejen hezčí, ale také podstatně levnější. A Bratrstvo kočičí pracky s pocitem nadřazenosti davu, vše pobaveně sleduje. Jen ten největší a nejsilnější suše odtuší: No a co blbečci, nás je víc, tak si polibte…

Pančitelka zaskočená nastalou situací horečně přemýšlí jak z toho ven, když všechny skupiny mají svým způsobem pravdu, obchází jednotlivé hloučky a snaží se všem vysvětlit, že někdy je třeba… Jenže se jí to zjevně nedaří. Vše pobaveně sleduje prodejce stromků s vizáží bezdomovce od nedalekého Libeňáku a když už kakofonie dětských hlásků dosahuje maxima, hodí do toho pančelce vidle tím, že si mají odnést všechny tři kusy a to zcela zadarmo, neb i malá ztráta je lepší než to, že mu už dvacet minut kazí kšeft.

Děti spokojeně zavýsknou, popadnou své jehličnaté oblíbence a samy od sebe se začnou řadit do průvodu. Jako ty ovce. Pančitelka zmateně poděkuje a patrně v duchu přemýšlí o tom, jak dopadne následující plebiscit, neb ve školce mají pouze jeden stojánek a jednu sadu ozdob. Prodejce spokojeně okouří reprák na stánku a celou Křižíkovkou se šíří Vánoce hrajou Glóríííjááá, což spolehlivě odradí ty dva, jinak celkem trpělivé zákazníky, kteří u stánku těch dvacet minut čekali, až si děti vyberou. Oba mizí v páře stoupající z kanálu, kam právě z místního řeznictví vylili kýbl horké vody…

Asi by z toho mělo vyplynout nějaké poučení, ale to si prosím najdete sami. Každý dle svého naturelu a příslušnosti k té, či oné partičce. Je advent. Spasitel se už chystá k sestoupení, rodiče v jeho zastoupení skupují vše, čeho se obchodníci celý rok nemohli zbavit a z dvoukoláku voní svařák. A už cirka jedna dvacet hodin, je v této zemi líp…

Karlín, no…

23/10/2017

Karlín City Story vol. 31…

„Tak nám zabili Ferdinanda“, řekla posluhovačka panu Švejkovi. „Kerýho Ferdinanda, paní Müllerová?“. Tak nějak to v sobotu odpoledne vypadalo, když nabíhaly výsledky voleb. Jeden se začal i doma ohlížet, jestli už i tam není nějaký Bretschneider. Spousta lidí si v následujících letech dobře rozmyslí, jestli sundá nějaký obraz ze stěny, nebo naopak jiný pověsí. Abychom si rozuměli. Je fajn, že bolševikům a nádražákům ubylo. Horší je, že přešli k miliardáři, který se prezentuje jako ochránce chudých. Někde jsem ulovil, že to by nedal dohromady ani Havel s Kafkou. Ani kdyby jim k tomu svítil Ionesco. Na druhou stranu, ačkoli má stbák, kterému tři jiní stbáci dosvědčili, že není stbák, skoro třetinu odevzdaných hlasů, nemá ústavní většinu, takže se zase tak moc nezměnilo. Notabene, když pravice má v součtu též cirka třetinu, jen je rozdrobená. Snad ty čtyři další roky bezčasí donutí ega na pravici k tomu, aby se sjednotila.

Docela mne baví, jak Bureš oslavně poskakoval a přitom si vůbec neuvědomil rozměr svého Pyrrhova vítězství. Jedna parlamentní strana za druhou deklaruje, že s Ano, bude hůř… do vlády nepůjde a on ve své pýše pohrdá Pitomiem. Tak, pro všechny rozumné jen dobře, že. Otázkou je, zda pan Fiala nakonec nespáchá s ODSkou seppuku a výměnou za koryta mu nepomůže. Čeká nás zjevně dost dlouhé období, které bude zkouškou pro všechny parlamentní strany, jak vážně to s tou demokracií myslí a nakolik jsou pro ně předvolební sliby pouhými řečmi. Nejpravděpodobněji tak vypadá varianta staronové koalice, kde budou nádražáci s křesťany dělat stafáž, nebo něco podobného modelu Rusnokovy vláda, kterou nechá ke své potěše eMZák vládnout.

Asi jediným, skutečně hrůzostrašným momentem bylo, když v chráněné rasistické dílně pěl jistý Brichta Kde domov můj, aniž se potkal s intonací. Docela se těším, až se Pitomio pokusí jakkoli uzavřít hranice a deportovat všechny migranty do země původu, neb bude muset začít u sebe a Bureše, no. Nejsvětlejším okamžikem voleb, se tak stal debakl železné a ocelové Marty Semelové a je fakt dobře, že tahle bizarní stalinistická figurka jde od válu. Jen věřím, že příští ministr školství bude mít všech pět pohromadě a nenechá jí učit naše děti dějepis. Lepší by bylo, kdyby jí zaměstnala Správa pražských hřbitovů, mohla by pečovat o hrob toho syfilitika, ke kterému pořádá každoročně svaté pouti. No nic, Oldřiško promiň, to byl blbý nápad. A tím končíme s odbočkou a zpět ke Karlínu.

A jelikož jsme prošli už i všechny příčné, posuneme se k Invalidovně, respektive za ní. Za touto barokní nádherou, kterou zatím stále nechává stát chátrat, je asi nejhezčí business park v zemi, tedy Futurama. Ne, Bendera tam nepotkáte, ale stojí za to se tam stavit. Už jen kvůli architektonickému řešení a tím nemám na mysli office krabice, ačkoli užití cihel na fasádě je skvělé. To nejlepší z Futuramy, je vyřešení centrálního bulváru s bazénky, do kterých jsou instalovány sochy plavců, případně na plavce číhajících hrochů. A krom toho, že je tam hezky (což je u office parku fakt dost nonsens), tak tam najdete i pár podniků. Hned na začátku u Sokolovské je Futurama café a Futurama kantýna. Kavárna dobrá, kantýna dobrá tak na rychlý lunch, pokud nemáte čas jít ten kousek přes park, třeba do Urxovy k Wokers. A na druhé straně je jídelna kantýna Éčko, což je to samé v bledě modrém, no. Takové ty rychlo výkrmny pro uspěchané baleríny a baleťáky.

A pak už jsme na křižovatce U Rustonky. Pamatujete si ještě, když ten žalostný historický zbytek stál uprostřed zbořeníště? A jak developeři slibovali a slibovali? No, tak už tam vyrůstají betonové krabice s offisy. Dost hnusné, ale až to bude hotové, nebude tam aspoň rumiště, no. A naproti je Hugo bar, U Chcípáka a Chill-Out café Styx. Co tak k tomuto trojlístku říci. No, asi takto a v přesném pořadí. Tuzemák, pivo, kafe s rumem. Asi tak. A posledním kouskem do sbírky je Liliová čajovna přes křižovatku. No, ale jo. Jestli chcete po šoku z křižovatky, kudy denně projedou statisíce aut, trochu klidu, tak čaj mají dobrý.

A to je pro dnešek vše. Jo, ještě něco. Nenadávejte na debilitu voličů. Pokud jste nebyli volit vůbec, pak na to stejně nemáte nárok, neb pak nejste nevoliči, ale nevolníci. A pokud jste volit byli, ale vaše volba je v ostrém kontrastu s výsledky, pak nenadávejte též. I o tom je demokracie. Spíše vezměte v potaz, že další volební kampaň právě začala a že máte čtyři roky na to, abyste o svém názoru, idejích, nebo pravdách, přesvědčili další ve svém okolí. Případně, abyste se místo hospodských tlachů zapojili do práce. Ať už na spolkové, či jiné úrovni. Ono to totiž bez práce nepůjde. Znáte to s těmi koláči, že?

Karlín, no…

18/10/2017

Karlín City Story vol. 30…

Nejdůležitější je to zdraví... Pronesl vrátný s dvěma záložními padáky vzor 80 na břiše a zakrojil do cihly dobře prorostlého bůčku, zatímco jeho starostlivá kolegyně chroupala zrní a rozšafně hovořila o ději nějakého nekonečného seriálu. Jak ona jej chce a on chce úplně jinou, takže se nakonec vyspí s někým třetím, co “obohatí “ děj o své fóbie a problémy. Jako by jich ten nás Kocourkov neměl dost sám o sobě. Dost mi to připomnělo hlášku, že vztahy jsou vlastně jako ten nedávný běh Prahou, co začínal na Petříně a končil v Bohnicích.

A ve výtahu dvě plnotučné baleríny řešily, zda je lepší běhat, či plavat, aby si přes zimu udržely tajli. Vzhledem k tomu, že se výtah s nosností šest set kilo, přičemž já mám asi sedmdesát šest, rozjížděl velmi pomalu a podezřele sténal, tak to s tím sportem asi nebude zase tak těžké. Ech žhavé... Navíc, soudě podle sáčků s logem místní cukrárny v jejich rukou, šlo nejspíše o hodně teoretickou debatu, že...

A pak se v offisu začala řešit ta udavačská loterie a jako ono se tomu stbákovi fakt podařilo přesvědčit Bůčky; že všichni kradou a úplně jim vymazat z hlavy druhou stranu mince. Tedy, že ti; kteří daňově optimalizují a jedou v dotacích, potřebují EET jen jako další zdroj dat, A ani omylem jim nevysvětlíš, že aby to fungovalo, jak říkají oni spravedlivě, je třeba nastavit stejně tvrdá omezení pro optimalizace a daňový ráje. A pak přijde takový ten okamžik, kdy největší zastánce oligarchy pronese, že si potřebuje pro něco skočit do Nuslí a vás nenapadne nic lepšího než, že ho na ten most vezmete cestou z práce a rád... To jen, že se blíží volby. Nechci nikomu radit koho volit a koho ne. Je to každého věc, jak se postaví k budoucnosti. Jediné co stojí za zmínku, je to, aby každý oprávněný volič volit šel. Kdo nevolí není totiž nevolič, ale nevolník... No nic, to byla jen odbočka, takže zpět ke Karlínu.

Naposledy jsme se prošli Thámovku a jelikož už jedeme příčné, posuneme se k Central parku. Z něho vychází Kollárova a na druhé straně Peckova. A ty jsou, co se týče jídla a pití naprosto plonkové, tedy krom jedné vietnamské večerky, kde koupíte v zásadě cokoli a kdykoli. Zato se na rohu Kollárovy a Pernerky nachází ráj karlínských pedofilů, tedy gympl a obchodka. Občas je to dost masakr tamtudy projít, neb ty davy postávajících kuřáků zcela blokují provoz. Philip Morris rozhodně nemusí mít strach o odbyt a jeho akcionáři o cenu akcií. Další příčná je Vítkova. Vezmeme to od nábřeží a tam je nejblíž Café Element. Stavte se, mají dokonce i Blue Mountain Jamaica a dost dobré etiopské a somálské Arabici. A jako bonus i dobré zákusky a sandwiche. Navíc se sem nehrnou hipsteři, protože tady je káva správně napražena a nedostanete tak žádnou Lučavku Královskou.

Vítkovou směrem k Vítkovu je restaurace Amboseli. Krásný interiér, dobrá obsluha, dobré menu. Jen to není zrovna pro sociálně slabší populaci. Ale pokud chcete v Karlíně někam pozvat přítelkyni a požádat jí tam o ruku, jste tu správně. Tedy pokud jste takový magor, že jste odhodlán spáchat duševní sebevraždu. A o kus dále je Polévkárna. Tam budete chodit, až vám po rozvodu a trvalém průvanu v peněžence zůstane životní minimum. Na rohu je Presto Meat Market, ale ten jsme řešili už s Křižíkovkou a docela se těším, až zase postaví na chodníku u bufetových stolků ten stan s teplomety. Je to vážně legrace, vidět místní kravaťácké baleťáky, jak v obleku od Bosse srkají dršťkovku a hádají se o ceny akcií, nebo sázejí na kurzové rozdíly.
Na konci Vítkovy, až na rohu s Pernerkou, je nově otevřená hospoda U hada. No, hospoda. Spíše mix hospody, galerie, prodejny knih, antikvariátu. Ale je to krásný prostor, kde můžete u piva debatovat o umění, namísto toho, abyste se nasírali dalším hovorem o Pitomiovi s Burešem.

A to je pro dnešek vše.

Karlín, no…

02/10/2017

Karlín City Story vol. 29…

Do Karlína přišla zima. Tedy, ta kalendářní ještě ne, ale baleríny už přepnuly do režimu: čím-víc-vrstev-tím-lépe a baleťáci schovali košile pod svetry, či kabáty. Kdo nenakoukal do zásoby, může už jen odhadovat, jestli ta, či ona má, či nemá. To, či ono samosébně. Také debaty u popelníků už akcentují zcela jiná témata. Zaplaťbůh se tu neřeší ani ceny másla, ani houby a dokonce ani volební preference. Tady frčí konec golfové sezony a nová prkna, či prkýnka. Tedy mezi baleťáky. Baleríny se vrátily z letní pohody do levelu: každá, co i s kabátem vypadá dobře, je nepřítel číslo 1. Tak aspoň nějaké jistoty v době, kdy se vyhlašují války z předvolebních plakátů. A každý chovanec malostranského ghetta se snaží být vidět, ačkoli předchozí roky z volebního období o něm nebylo ani vidu, ani slechu. Například takový Timur, co minule vykřikoval, že se nebude flákat a bude makat, tak končil na docházce na hlasování na samém chvostu. Zato teď, už tam ani nechodí, neb objíždí všechny akce v celé zemi a kdyby mu to nebylo blbé, rozdával by místo koblih máslo. Na potkání. A pokud se ho náhodou zeptáte, na něco, na co nemá od Prchala naučenou odpověď, dostanete máslem, nebo spíš držťkovou. Páč jen idiot mu může klást takové otázky, jako je transparentnost nabytí majetku a podobně. To je přece jasné, jako facka.

A hradní mluvka, přirovnal Unii k Třetí říši, což je super paralela, obzvláště od id**ta, kterému bolševik čouhá z kapsy u trenýrek. Červených. Tenhle pasáček skopového je vůbec vejlupek non plus ultra. Co slovo, to perla. Akorát tady to je trochu naopak a perly nejsou házeny sviním, ale sviní. Slizkou už od pohledu. Se těším, jak okomentuje ten idiotský masakr, co předvedla španělská policie v Barceloně. Hádám, že vyzve obyvatele Hradčan k referendu o sebeurčení. Přece se v té okolní kavárně neztratí. A pár desítek „majitelů“ zajímavých metrů čtverečních plochy na parkovištích před letištěm bude prý dnes blokovat dopravu. Jako fakt si Uber lepší PR nemůže přát. Asi mají dobrou agenturu. Nejspíše tu, co radí Robejškovi, aby místo kampaně psal po billboardech vzkazy mámě a tátovi. No nic, odbočka. Vladimíre, ty můžeš odsud.

Minule jsme dojeli Sokolovskou a vzali s tím i Urxovu. Tak zase zpět k centru. Další na řadě je Březinova a v ní je jeden podnik, který stojí za zmínku. Bistro Proti proudu má skvěle vymyšlený interiér, fakt se vám tam bude líbit. I kafe je dobré a pokud chcete něco malého k zahnání hladu, budete spokojeni. Nejenže to dobře vypadá, ale i dobře chutná. Stavte se. Bad Flash, který je další na řadě už jsme probírali s Křižíkovou a Karlínskou pivnici už kdysi též. Oba podniky jsou super, ale každý cílí na jinou klientelu. V Bad flash na milovníky piva z malých pivovarů, kdežto v Karlínské na uctívače tankové Plzně. Tak si vyberte sami. A tím se dostáváme k Šaldovce a tam není nic. Fakt lautr nic. Jen Podolka a Diego na rohu se Sokolovskou, ale ty jsme probrali minule.

Tak šup do Thámovky. Od Sokolovské je Stabucks, už tu byl. Pak Ugo, no šťávy a tak a hned vedle je Karlínská kavárna. Dokud se uvnitř dalo zapálit retko, mnoho z nás jí používalo jako druhý offis, no. Dobrá káva, dobré dezerty. Ticho a klid. A vedle je bageterie Passcal. Super panini, dobré sáláty. Dále pizzeria Carllino. Pizza, no. Ale kafe dobré. Na druhé straně za metrem budou otvírat nějakou vietnamskou hospu, tak uvidíme a v okýnku, kde u Carllina dělali kluci buregery, je pizza. Pizza naproti pizze. To nepobereš. A na rohu Bageterie Boulevard. Znáte ten řetězec s bagetama, ne? V nouzi dobré. Když přejdete Křižíkovu a pokračujete k tunelu, narazíte na Krušovickou šalandu. Tak jasně, každý velký pivovar si po způsobu Potrefené husy otvírá své koncepty, ale proč zrovna Krušovice, když se to nedá pít, tak fakt netuším. A za Šalandou jsou další Bio šťávy. Dobrý, když máte žízeň a nemůžete pivo, no. A za Pernerkou je na rohu Peters Burger, ten už jsme prošli a za ním U tunelu a to jsme tu nejspíše též provětrali. Unikátní koncept se sporákem uprostřed hospody. Fakt vylezete ven s hadrama tak načuchlýma vším, co jim tam zrovna bublá, že kolegové v kanclu až na oběd ani nemusí…

A to je vše. Tedy pro dnešek.

Karlín, no…

Karlín City Story

11/05/2018

09/05/2018

25/04/2018

22/12/2017

14/12/2017

07/12/2017

23/10/2017

18/10/2017

02/10/2017

Adresa

Internetová stránka

Upozornění

Odkazy

Sdílet

Kategorie