03/07/2026
1. – 2. července 2026 – Loutkářská Chrudim ☺
Fiktivní rozhovor našich dřevěných (Gréta) a živých (rejža) herců:
Gréta: Proč to děláš, rejžo? Jezdit ve tvým věku na takovýhle festivaly? Mladistvým elánem neoslníš, na jeviště sotva vylezeš, paměť je k tobě natolik milosrdná, že si občas nepamatuješ, že sis na něco nevzpomněla, myšlení mladých je ti vzdálenější než doba, kdy hnědému uhlí ještě každé jaro rašily čerstvé, svěží výhonky, trváš na vyprávění pohádek tak, jak byly v určité době a za určitých podmínek napsány, místo abys je způsobně přeinterpretovala a přizpůsobila dnešnímu myšlení …
Rejža: … Já jsem taky dnešní. A pořád ještě občas myslím.
Gréta: Ale klidně necháš krále, aby mě zavřel do komůrky, abych předla zlatý nitě. To je nepřípustný, to je týrání svěřený osoby.
Rejža: Tři dny u kolovratu, proložený procházkou po zámku, po zahradě a se džbánem vína na stole ještě nikoho nezabily.
Gréta: V pohádce ne. Ale v běžném životě by to dnes byl případ pro psychoterapeuta. Něco takového si k modernímu děvčeti nesmí nikdo dovolit.
Rejža: Aha.
Gréta: Možná, že si myslíš, že trocha nepohodlí a zdolání nějaké té životní překážky mohou člověka jistým způsobem posílit a posunout k určitým hodnotám …
Rejža: … Jo, to si myslím.
Gréta: … nebo že pohádky jsou tu pro to, aby se děti na jejich příkladu rozhodly, jestli jim daný vzorec chování vyhovuje a budou ho v životě napodobovat, nebo jestli naopak ne, ne, ne, takhle fakt žít nechtějí a budou si v životě dávat setsakramentský pozor, aby se do takové situace nedostaly …
Rejža: … Jo, to si taky myslím.
Gréta: Ale tak to dnes nefunguje. Dnes je potřeba interpretovat pohádky tak, aby bylo dětem i bez vlastního přičinění naprosto jasné, co si mají myslet a jak mají vidět svět.
Rejža: Hele, Gréto … mám ráda děti. Mám je tak moc ráda, že mě ani nenapadne nutit je, aby si myslely, to, co si myslím já. Budu jim vyprávět příběhy, budu se snažit je inspirovat k tomu, aby z nich vyrostli slušní lidé, a zároveň se budu inspirovat jimi … jejich nápady, jejich fantazií, jejich bezelstností a čistou radostí. A ano … máš pravdu … mladickou jiskru ani ladné pohybové kreace už ze sebe na jevišti nevykřešeme, ale dokud tím, co vyprávíme, hrajeme a předvádíme, potěšíme alespoň jednoho jediného diváka, stojí to za to. A mrkni na fotky … takhle to vypadalo po jednom ze čtyř chrudimských představení před jevištěm, zatímco za jevištěm tou dobou postával bard českého loutkového divadla, který nám přišel říci: Děkuju. Potěšili jste mě. Tohle byla pohádka z mého dětství. Jsem rád, že vás tu zase vidím.
Gréta. Hmmm.
Rejža: Dost řečí. Já už sotva stojím. A ty koukej zalízt do kufru, v pondělí jedeme na Potštejn. 😊