07/08/2026
Když jsem tenkrát přemýšlela jak Pohádky propagovat a jak vám dát o nich vědět, jako kdybych se nadechla na Křížovicích jemné esence, co zůstala po minulých, a kterou podle mě snad vydechuje samotná ta vzácná paní.
Věřím, že každý z nás je vlastně brána...jsme průchozí..a co skrze nás prochází to přichází na tento svět...takové, podle kondice a kvality jakou my jsme..jakou co uchopujeme, dotýkáme se pozorností i dlaněmi toho, co skrze nás proudí..
Paní M. se sebou tak zachází, jemně a uctivě, že sama je tou esencí a co skrze ni přichází na tento svět má kvalitu - jejích dlaní a pohledů.
Už jen když stojím vedle ní, vnímám život tak posvátný...to..nevím co.
Ale vím, že vždy zklidním hlas, zjemním dech, pohyby, dynamiku, cítím, že by se snad lekla, kdybych byla rozevlátá a divoká, však ne proto, že je křehká, ale že má své zásady. A umění ochraňuje stejně jako umění žít, být člověkem, být noblesou. Být jemností, jež pevná je v svých postojích.
A ta její inspirace se vine dál.
Ona sama je pramenem, z nějž vyvěrá ta esence, ten charakter věcí kolem.
Já jsem předtím netušila, jak bych měla vést Pohádky.
Ale když se jí držíte a díváte se směrem k ní (paní M.), tak se všechno vám odvíjí před očima a cesta se vám otvírá. Cítila jsem, kam můžu jít a kam zase ne. Co koncept Pohádek snese a co zase ne.
Kde rozkvétá a kde by se už potlačil.
A s vděčností tady říkám, že řeka, jíž Pohádky tekly měla vždy po břehu dost podpory, dost pomoci, jak koryto, které drží a rozkvétá zas díky ní. .
Chvíli se třeba zdálo, že divadla nedokážeme zaplatit. Ale pocit stále říkal Ne, tam nevybírej vstupné....
Jenže - i herec je řemeslník a umělec..platí daně a složenky a přijede nás osvěžit svým uměním, svým pohledem jak vidí svět...a přijede od rodiny i od volna...dělá skvěle svoji práci, má jemnocit, ale je to pořád i jen práce, které musí se věnovat. A hodiny příprav doma a chystání, ty mu můžou zaplatit jen následně odehraná představení.
A my jsme nechtěli vstupné. Jenže. Tlak a strach bych občas i tu.
No a když jsme ho pustily a řekly si Dáme vstupné..tak se jako zelený břeh přidal Městys Doubravník a řekl Ne, nám se líbí, že divadlo tady u vás podporuje všechny přijít, i babičky i dědečky.
A když zavedete vstupné tak budou všichni počítat kdo přijde a kdo zase ne. Tak to my vás podpoříme...a hledali s námi cestu a našla se.
Díky Městys Doubravník a jejich stálé podpoře jste někteří mohli přijít a dát třeba i 50 korun za celou rodinu a úsměv nám k tomu dali.
Jsme rádi, že jste chodili a mohli jste vždy svobodně na divadlo přispět tolik, kolik byly vaše možnosti.
A proto si dnes volíme plout takto dál.
Proto během dnešního dne přelepím všechny krabičky a předělám qr kódy tak, ať vy můžete přispět tolik, kolik je ve vašich možnostech.
Kolik si můžete dovolit.
Jak hezky vám udělala naše vážka a pozdravy.
Námi vybraný pergamen a jemný tisk, do něhož balíme rozloučení.
Protože na tom, jak se cítíme...záleží daleko víc než věříme.
Život zde je opravdu dar.
A schopnost si v životě hrát a tvořit zde z hloubi srdce je největší. 🩷☀️
Dalším místem, kde najdete naše vážky je Cukrárna Milena, kde to kdysi vše začalo, a která nás podpořila vždy hodně moc
a kavárna Chutě zvu tě, kterou sami máme rádi a jsme vděční, že tady je. ☀️🌟
Mějte se fajn, milovaní.
