08/05/2026
Minulost nezměníme. Ale můžeme rozhodnout, jestli její rány budou ovlivňovat naši přítomnost.
Posledních třicet let se mezi Čechy a Němci podařilo vybudovat pevné mosty. Partnerství měst, společné projekty, přátelství, rodiny, obyčejná lidská setkání. Není to návrat starého světa. Ten zmizel v katastrofách 20. století. Je to něco jiného: schopnost znovu spolu mluvit. Bez potřeby stále a dokola hledat, kdo udeřil první.
Stovky let jsme sdíleli jednu krajinu. Jedna vedle druhé stály české a německé vesnice, města, kostely i hospody. Ovlivňovali jsme se navzájem víc, než jsme si dnes ochotni připustit. Přijímali jsme od sebe slova, zvyky, architekturu, hudbu, humor i způsob života. Na rozhraní kultur vznikl jedinečný prostor střední Evropy – komplikovaný, ale nesmírně živý a kulturně bohatý.
Hrůzy 20. století pak mezi Čechy a Němce postavily vysokou zeď. Okupace, válka, teror, smrt. A po válce odsun, děsivé násilí a ohromné lidské tragédie. Češi i Němci udělali strašlivé věci a dopustili se dějinných selhání, o kterých nesmíme mlčet.
Ne proto, abychom se navzájem obviňovali. Ale proto, že společnost, která nedokáže pravdivě mluvit o vlastních vinách a chybách, riskuje, že nevyřešené problémy budou tiše hnít ve stínu a znovu čekat na svůj čas.
Možná právě v tom spočívá skutečné smíření. Ne v zapomenutí. Ne v tom, že jedna bolest vymaže druhou. Ale v tom, že přestaneme předstírat, že české utrpení ruší utrpení německé – nebo naopak.
Protože smíření nezačíná tam, kde rány zmizely. Začíná tam, kde se jich někdo dokáže dotknout. Děkuji Miloš Bělohlávek a Meeting Brno
Die Vergangenheit können wir nicht ändern. Aber wir können entscheiden, ob ihre Wunden unsere Gegenwart beeinflussen.
In den letzten dreißig Jahren ist es gelungen, feste Brücken zwischen Tschechen und Deutschen zu bauen. Städtepartnerschaften, gemeinsame Projekte, Freundschaften, Familien, ganz normale menschliche Begegnungen. Das ist keine Rückkehr zur alten Welt. Die ist in den Katastrophen des 20. Jahrhunderts verschwunden. Es ist etwas anderes: die Fähigkeit, wieder miteinander zu sprechen. Ohne ständig und immer wieder nachfragen zu müssen, wer zuerst zugeschlagen hat.
Hunderte von Jahren lang teilten wir eine Landschaft. Seite an Seite standen tschechische und deutsche Dörfer, Städte, Kirchen und Wirtshäuser. Wir haben uns gegenseitig stärker beeinflusst, als wir heute zugeben wollen. Wir haben voneinander Worte, Bräuche, Architektur, Musik, Humor und Lebensweise übernommen. An der Schnittstelle der Kulturen entstand der einzigartige Raum Mitteleuropas – kompliziert, aber ungemein lebendig und kulturell reich.
Die Schrecken des 20. Jahrhunderts errichteten dann eine hohe Mauer zwischen Tschechen und Deutschen. Besatzung, Krieg, Terror, Tod. Und nach dem Krieg Vertreibung, schreckliche Gewalt und ungeheure menschliche Tragödien. Sowohl Tschechen als auch Deutsche haben schreckliche Dinge getan und historische Fehler begangen, über die wir nicht schweigen dürfen.
Nicht, um uns gegenseitig Vorwürfe zu machen. Sondern weil eine Gesellschaft, die nicht in der Lage ist, wahrheitsgemäß über ihre eigenen Schuld und Fehler zu sprechen, riskiert, dass ungelöste Probleme still im Schatten gären und erneut auf ihre Zeit warten.
Vielleicht liegt genau darin die wahre Versöhnung. Nicht im Vergessen. Nicht darin, dass ein Schmerz den anderen auslöscht. Sondern darin, dass wir aufhören vorzugeben, das tschechische Leid würde das deutsche Leid aufheben – oder umgekehrt.
Denn Versöhnung beginnt nicht dort, wo die Wunden verschwunden sind. Sie beginnt dort, wo jemand sie berühren kann.
🕊️ Dnes, 8. května, si v Evropě připomínáme konec druhé světové války. Den osvobození. Den velkého vítězství, ale také bolesti, jejíž ozvěny slyšíme dodnes.
Proto je tu Meeting Brno. Chceme se dotýkat minulosti beze strachu a bez nenávisti a vytvářet prostor pro dialog, naslouchání a smíření.
V době, kdy se Evropa znovu učí žít v nejistotě a rozdělení, je vzájemné porozumění důležitější než kdy dřív. Věříme, že budoucnost nevzniká z nových příkopů, ale ze setkání.
✍️ Proto dnes prosíme i o podporu otevřeného dopisu a petice k pozvání účastníků Sudetoněmeckých dnů v Brně.
Její smysl je jednoduchý: dát najevo, že smíření má v české společnosti své místo. Že nechceme znovu otevírat staré nenávisti ani stavět identitu na strachu a odmítání. A že odvaha podívat se pravdivě na minulost není slabostí, ale projevem sebevědomí a lidskosti.
🤝 Podepsáním petice říkáme, že věříme v dialog místo nepřátelství, v respekt místo kolektivní viny a v Evropu, která stojí na schopnosti porozumět si i přes bolestné dějiny.
Děkujeme iniciátorům petice za odvahu a jasný hlas pro smíření, otevřenost a lidskost.
🔗 Odkaz k petici, najdete v komentáři.
