Tarčikk

30/11/2025

Čaj? :

Čaj nebo kávička
a tvá krásná očička.
Po ránu bych vidět chtěl,
však samota je můj úděl.

Ani nevím jaké by to bylo,
hrozně se mi ukřivdilo.

Dětí bojím se,
mnohem víc než ony mne.
Kdesi ztratil jsem zdraví své.

Asi už to ani nejde
a co na tom vlastně sejde.

Vím že si to zasloužím,
však ty ne.
Jsem starým, nemocným,
co brzy zhyne.

24/11/2025

22/10/2025

Smrti žal:

Už jen smrt mi asi zbývá,
mým směrem se smutně dívá.
Snad i jí se zželelo,
co její oko vidělo.

Samota a křivd snad hora,
i peklo smutně kouká zdola.
Co to lidé dopustí
a raději mi odpustí.

Nebe hněvem plane,
jak se tohle stane.

Jen lidé slepí hloupí,
přemýšlí co si zas koupí.

Tu křivdu snad nevidí
a nikdo se nestydí.
že srdce plné cti a lásky
umírá a už má vrásky.

Že bojuje jak hrdina
ač blíží se ta hodina

Já lásku si strašně přál
i smrtku z toho chytá žal.
Jak něco tak vzácného,
bylo zcela zničeno.

18/10/2025

Doba:

Divná doba, divný svět.
Nemůžeš se vrátit zpět.

I kdyby jsi mohl nic nezměníš,
celou tu dobu jen táhneš kříž.

Doba byla špatná kdykoli.
Nezměníš to ať děláš cokoli.

Raději do nitra se podívej,
změň postoj život užívej.

Nesváděj to na dobu,
sám se postav osudu.

14/09/2025

Ropa:

To si takhle na pohodu,
sedíme na ropovodu.

Pumpujeme krev země,
tváří se to dost temně.

Co kdyby jsme přestali?
Planetu nezabili.

Snad není náš osud Mars,
planeta co spálil mráz.

Snížit těžbu, otevřít duši.
Drancovat se přece nesluší.

25/07/2025

Hrob:

Na mou omluvu chci jen říct,
já chtěl jsem jednu z tanečnic.

Protančit s ní životem,
když s láskou spolu zestárnem.

Však nekonečná samota dovršila triumf.
Až moje duše odejde v modlitbě se přimluv.

Snad stát ještě pár chvil budu,
v tomhle kole posledním.
Svou odvahou čelit tomu,
úctu si já zasloužím.

Dám tam všechno co mi zbývá,
každý rytíř to tak mívá.

Neodejdu s ostudou,
čest vzít mi lidé nemohou.

Věřte mi že rád vás mám,
tak snad ještě pár let dám.

vychutnat si oslavu,
možná i malou odměnu.

Po vítězné bitvě přijde vhod,
nebo malej čestnej hrob.

03/07/2025

Zapomenem:

Odpich tak jedem,
mi dřevo kámen žerem.

Budujem civilizaci,
prý poslušnost se vyplácí.

Zapomenem na stromy,
ty nikdy tady nebyli.

Zapomenem na lásku,
s robotem na provázku.

Zapomenem na rozum,
i na vzdory básníkům.

Staneme se zbyteční
a AI nás nahradí.

25/06/2025

Nevím jestli má smysl tady pokračovat jediné co z toho mam je že mne otravují anglicky nějací správci a já ani nevím co po mne chtěji protože anglicky neumim.

25/06/2025

Vzdor:
Já půjdu stále dál,
já nedobojoval.

Zlomené křídlo, zraněné srdce.
Stále však nezlomnost leží v mé ruce.

Stále však magie kolem mne tryská,
zášti svých nepřátel duše se nevzdá.

Nevzdám se, neustoupím, nepokleknu.
Vzepřu se a už je srazím ke dnu.

04/03/2025

Rozdělený svět:

Rozdělená společnost,
rozdělený svět.
Pokládám si otázku.
A co bude teď.

Osud visí na vlásku,
v rukou mám pár oblázků.

Hodím je zpět do vody,
aby ji utěšily.

Válka sice skončit musí,
z toho jak mám kůži husí.

Pošlapat čest hrdinů co padli
nezdá se mi fér
mír být musí,
však v trochu jiný směr.

Ustoupit mají obě strany,
ne aby jedni kapitulovali.

15/01/2025

Nora:

Dochází síly,
dochází dech.
Za malou chvíli,
spolkne mne mech.

Vzdávat se nebudu,
to není můj styl.
Věčně jen bojuju,
však blíží se cíl.

Nafouklá bublina,
už brzo praskne,
nikdo to nechápe,
pak jen užasne.

Jak hluboko vedla ta králičí nora,
jak malá Alenka pohledí zdola.