Mimo zdobení „za tepla“ tzv.email , se sklo „za studena“ malovalo na zadní stranu tabulového skla (odtud název podmalba). Takové obrázky, které zhotovovali výlučně profesionální umělci, se rozšířily z Itálie přes Francii, Flandry, Španělsko, Bavorsko, až na naše území a nastal proces jejich lidovění. Lidové obrázky na skle malovali neškolení malíři,nejprve většinou skláři v hutích, jako vedlejší přivýdělek,,později se někteří začali specializovat a vytvářet dílny, kde probíhala výroba přímo manufakturním způsobem. Jedna taková rodinná dílna dokázala vyprodukovat až sto obrázků denně a vyvážely se po bednách. Česká lidová malba na skle je považována za jednu z nejvýznamnějších v Evropě . Protože se maluje na rubové straně skla, musí být po dokončení kontur nejprve pokryty barvou ty části, které budou divákovu oku nejblíže. Poté se zdobí květinovým ornamentem a celá plocha se natře barvou, která tvoří pozadí. Nejčastější tematikou lidové malby je celá škála světců, patronů a ochránců řemesel, zaměstnání, zdraví, majetku . Florian chránil před požárem, Jan Nepomucký před vodou, Josef ochraňoval rodinu, Izidor rolníky, Vendelín pastýře, Anna ženy, Markéta rodičky, Kateřina dívky a panny, Antoníček pomáhal v nouzi. Časté jsou různé Madony, Ukřižování, Betlémy, Boží hrob,svatá Trojice, Planoucí srdce Ježíšovo a Mariino. Podmalba na skle je bezesporu jedním z nejzajímavějších výtvarných projevů v lidovém umění. Této technice malování skla se v lidovém prostředí dařilo a svaté obrázky se těšily veliké oblibě i úctě. Krom dekorativní funkce, jim naši předci přisuzovali ochranou moc, k nim se modlili, jejich prostřednictvím prosili o pomoc v nouzi a nesnázích. Odtud pak může být přirovnání „hledí na něco (či někoho), jak na svatý obrázek“. Obrázky umisťovali především v rohu světnice nad jídelním stolem v tzv. svatém koutě zavěšeny šikmo od stěny spodním okrajem opřeny o dřevěnou lištu. Mohly viset ve více řadách v počtu třeba i dvaceti a více kusů , záleželo na prostoru a na movitosti domácnosti. Další místo pro podmalby bylo nad postelí ,ve které člověka ve spánku zranitelnějšího ochraňovaly a také nad dveřmi do místnosti, kde bránily vstupu zlým silám, vítaly toho, kdo v dobrém vcházel a přály tomu domu štěstí. Své místo měly i v kapličkách, kostelících a drobných sakrálních stavbách.
