DÍLO

24/06/2026

Dnes jsme fotili Hanu Frejkovou a Ondřeje Macla, protože premiéra inscenace o identitě Divadlo krve se blíží. Bude se konat na konci září ve Venuše ve Švehlovce.
Více informací o díle je zde: https://www.casopisdilo.cz/event/premiera-divadlo-krve/

21/06/2026

Anna Černá fotila na Kavčích horách, kde se dnes odpoledne sešlo několik tisíc lidí, aby podpořilo veřejnoprávní média. Podívejte se na fotoreportáž.

Fotoreportáž z demonstrace na Kavčích horách. Tisíce lidí protestovaly proti zestátnění České televize a Českého rozhlasu.

18/06/2026

Publicistka a dramaturgyně Lenka Dombrovská doporučuje inscenaci Pan Biedermann a žháři z HaDivadlo.

"Režisér Jan Doležel a dramaturgyně Jana Vaverková skvěle pracují s groteskní nadsázkou. Směšná je zbabělost a bezradnost manželů Biedermannových. Frustrující je jejich křečovitá snaha zachovat dekorum i ve chvíli, kdy se jim pod střechou hromadí důkazy o blížící se katastrofě. Jenže čím víc se smějeme, tím méně nám je do smíchu. Max Frisch přesně vystihl mechanismus, kdy zlo nevyhrává silou, ale naší neschopností postavit se mu včas. A brněnská inscenace tento mechanismus odhaluje s odzbrojující přímostí."

Max Frisch napsal hru Pan Biedermann a žháři pod vlivem zážitků z komunistického převratu v Československu a v HaDivadle ji nyní režíroval Jan Doležel.

17/06/2026

Publicista a filozof Jan Motal reflektuje korejský seriál "za hranou" Dát lekci, a to ve vztahu k českému seriálu Ochránce z roku 2021.

"Dát lekci je odpudivý seriál, protože křičí, co liberální společnost obvykle skrývá – že toužíme po ponížení viníků, po pomstě. Nechceme pouze, aby se šikana zastavila. Chceme vidět, jak šikanátor zakusí strach. Jak se třese zbitý zatlačený do kouta plameny nenávisti (takovou scénu skutečně jeden dílo obsahuje). Chceme tělesný důkaz, že se moc obrátila. A katarzi, která z toho plyne.

To je obscénní podstata korejského seriálu. Nabízí divákovi morální alibi pro slast z trestu. Můžeme si říci, že stojíme na straně obětí, učitelů, dětí. A nechat proudit naši touhu po pomstě prostřednictvím násilí, s čistým svědomím."

Dát lekci je odpudivý seriál, protože ukazuje, co obvykle skrýváme – že toužíme po ponížení viníků.

10/06/2026

"Divákům je předložena zdánlivě prostá, avšak sociologicky výmluvná otázka: Co by ženy udělaly, kdyby z planety na celých čtyřiadvacet hodin absolutně zmizeli všichni muži?

Odpověď z fóra, podle níž by 76 procent dotázaných zkrátka vyrazilo na obyčejnou večerní procházku, zbavuje scénu jakéhokoli patosu a vyvolává podobné mrazení jako zmínka o Everard. Intenzita tohoto momentu spočívá nejen v drastickém kontrastu s předchozím vtipkováním, ale především v obnažení frustrující reality současnosti. Navzdory pokročilé emancipaci a navenek zrovnoprávněné společnosti zůstává pro většinu žen pocit bezpečí po setmění stále nedosažitelným luxusem. Právě tato facka krutou každodenností představuje ideový i emocionální vrchol performance."

Píše v reflexi inscenace Jolene z Divadlo Na zábradlí publicistka Veronika Holečková.

Jolene, inscenaci o ženském údělu, kterou napsala herečka Kateřina Císařová, uvedlo v režii Jana Friče Divadlo Na zábradlí.

08/06/2026

"Jsem pozorovatel. Snažím se být co nejotevřenější ve své schopnosti vidět a ve své citlivosti – nakolik mi to moje zoufale omezená pozice dovoluje. Aby člověk mohl tvořit umění, ale i vzdělávat, musí si vypěstovat schopnost dobře naslouchat...
Když se přibližujete těmto hranicím, neustále narážíte na své vlastní limity. Limity svých dovedností, myšlení i toho, co dokážete snést. A když vidíte, že se politická situace lokálně i globálně neustále zhoršuje, potřebujete vytrvalost. Musíte pochopit, jaké politické aktivity jste schopni dělat dlouhodobě."

Říká v rozhovoru pedagog a umělec Guy Dolev, který žije v Západním Jeruzalémě a využívá choreografické nástroje, digitální mechanismy a kritické způsoby myšlení ke zkoumání a ovlivňování politického a estetického prostoru Izraele/Palestiny.

Izraelský performer Guy Dolev hovoří o spojení umění a aktivismu a o tom, jak mluvit a tvořit o genocidách.

03/06/2026

Přečtěte si dnes alespoň kousek Sukcesu saisóny od Richard L. Kramár!

Poezie o divadle, zvířátkách a lásce.

01/06/2026

"Myslím, že proměna společnosti je meta, o kterou nevyhnutelně musím usilovat. Moje potřeba aktivně zasahovat do veřejného prostoru s každým projektem stoupá. Skrz práci s osobními příběhy a přerámovávání společenských narativů se daří i v jiných sektorech občanské společnosti zpřístupňovat lidem kontroverzní témata. A vůbec mi nevadí, když se ta proměna bude dít na úrovni pár jedinců, kteří si něco odžijí a něco v sobě otevřou."

Říká v naší anketě k tématu Angažované divadlo čísla 011 dramatička a režisérka Barbara Herz.

Anketa / díl druhý / Barbara Herz

30/05/2026

"Angažované umění se objevuje v dobách, kdy není možné mlčet tváří v tvář nespravedlnostem a tvorba se tak stává způsobem, jak mluvit za ty, kteří nemají dostatečně silný hlas. Umění se totiž nepohybuje ve vzduchoprázdnu, neexistuje mimo společnost, mimo násilí, mimo nerovnosti, či mimo konkrétní historickou chvíli. Angažovanost nastupuje tam, kde na sebe bereme zodpovědnost a cítíme, že se musíme k situaci postavit a chceme společnost proměňovat nebo něčemu zabránit.

Samozřejmě existuje také kritika angažovaného umění, respektive představa, že umění má žít, aniž by mu někdo něco přikazoval. Obzvláště v českém prostředí se často setkávám s názorem, že umění musí mít vždycky na výběr, že má být za každou cenu svobodné, autonomní a ničemu nesloužit."

Publicistka a umělkyně Hana Polanská Turečková se zamýšlí nad angažovaným uměním a jeho místem v dnešní společnosti.

Angažované umění může otvírat škvíru v ideologii a kulturní hegemonii tím, že radikálně naruší normy a poodhalí skrytou skutečnost.

27/05/2026

"Brněnské Divadlo ALDENTE, jedno z mála, které se u nás dlouhodobě zabývá inkluzí herců s handicapem, představilo novinku (ID)entita, ostravské Divadlo Studio G pak adaptaci knihy Petra Motýla a Romana Pechy Perníková chaloupka pod názvem Perníkář. První je pohybové divadlo, v druhém se jediný herec Petr Panzenberger prakticky nehne. Přesto mají obě něco zásadního společného – vyprávějí svým způsobem o lidech z okraje společnosti, kam se dostali buď svým vrozeným handicapem (herečka s Downovým syndromem), anebo rozhodnutím (feťák). Festival Divadelní svět Brno tak ukázal, v čem spočívá jeho velikost v rámci ekosystému českých divadelních přehlídek – je to žánrový záběr, který, zdá se, dokáže absorbovat téměř cokoli."

Publicista a člen skupiny DÍLO Dominik Melichar píše z festivalu Divadelní svět Brno potřetí.

Erupce divadelních festivalů začala. Třetí díl reflexí z Divadelního světa Brno pojednává o inscenacích (ID)entita a Perníkář.