Runa Ritual Tattoo

26/07/2026

U tohoto tetování mi zadání přišlo v poezii. :) Často se stává, že klienti neví, co přesně by chtěli, jak by to mělo vypadat , ale ví, co to pro ně má znamenat a jaký v tom chtějí mít pocit. Tohle abstraktní přenášení do konkrétní formy bývá výzva a zároveň si myslím, že v něčem může tento způsob být přesně to, co uchová tvůj původní záměr víc, než když se soustředíme na perfektní formu a záměrem je pak spíš čistě ozdoba. To jak se zdobíme se totiž v průběhu života mění, zatímco to, kam jsme chtěli zamířit svým záměrem je pro tetování úžasná kotva k manifestaci nového. Zpětně se pak můžeme na tetování dívat jako na bod v životě, kde se věci měnili určitým směrem.
A to je to, co myslím když říkám “rituální tetování”.
Neslibuju nikomu zázraky, ale nemůžu popřít, že už jsem s tetováním zažila spoustu magie, která se kolem tohoto pradávného rituálu točí.

15/06/2026

Děkuji za rituál a krásnou energii 🙏
Ať slouží svému záměru 🌳♥️

25/03/2026

Jaro je tu :)

06/03/2026

Mám tu pro tebe ozdoby. Co na ně říkáš ? Sama jedny takové mám a už si bez nich nedokážu své nohy představit. Krásně to vylézá z pod sukně a přijdu si s nimi vznešeně. :-)

19/02/2026

🖤Pokud chceš jít na nové tetování, polož si otázku - chci nutně tady toto tetování od tohoto autora, protože se mi jednoduše líbí? Nebo chci jít za tímto autorem, protože se mi líbí, co dělá a je mi sympatický?❓

Jakákoliv odpověď je validní. 🌷Jen sama za sebe můžu říct, že tetování není jen o tom, že je to hezký obrázek. S tatérem strávíš (občas i nemalé) množství času a ta atmosféra celého procesu se do tebe otiskne. A to je podle mě i jeden z důvodů, proč si lidé nechávají tetování odstranit. Pokud ti ho vytetuje někdo, z koho např.nemáš dobrý pocit nebo v atmosféře, která ti nesedí- může to být třeba i lehce traumatizující zážitek. A ten obrázek ti ho bude připomínat. 🙃

Jedna slečna mi říkala, že jí kdysi tetoval tatér ve studiu, kde hrála hlasitě tvrdá hudba, nad ní visel obrázek nějaké zkrvavené panenky (asi umění) a celá atmosféra se nesla v duchu “musím to vydržet, i když už nemůžu a strašně to bolí”. Odcházela od tama s disociací, jako by všechno bylo za sklem. Pro tělo to byl jednoduše traumatizující zásah. Přitom třeba stačilo vypnout hudbu, méně na ni tlačit, atd.

Tím tě nechci strašit, ale tím říkám, že tatér je člověk, který ti reálně “otevírá” ránu. Tato práce s tělem v tobě může vyvolat různé procesy. Budeš na to koukat celý život a to tetování ti bude připomínat vše, co se kolem něj dělo.

Někdo to rád drsný a já to nikomu neberu :D Pro někoho může být i velké a bolestivé tetování rituálem toho, co dokáže snést. Každý máme svoji cestu a vyhovuje nám něco jiného.🙏

👁️Tetování vzniká vytvořením rány. Každý vnímá bolest jinak. A každý potřebuje jiný přístup.
Proto si vybírej tak, aby to bylo v souladu s tím, co je pro tebe důležité. 🖤♥️

12/02/2026

🖤Tetování bylo od pradávna součástí změny identity. Arnold van Gennep ve své práci “Rites of Passage” popisuje tetování jako součást přechodových rituálů mezi stavy života, včetně puberty a iniciačních obřadů. Když žena dostala první menstruaci a měnila se z dívky na ženu, když se muž stal lovcem, k léčení nebo k magickým účelům. V kmeni Konyak Naga (který jsem navštívila), si muži po lovu protibojovníků tetovali obličej. Zároveň každý kmen měl trochu jiná značení, podle kterých se při bojích snáze rozpoznal nepřítel.

V naší moderní společnosti nemusíš nikomu sekat hlavy, aby jsi v sobě cítil, že jsi bojovníkem/bojovnicí, protože náš svět přináší zase jiné výzvy. Tetování je tak součástí procesu rozhodnutí, že se v životě něco mění, něco důležitého událo, chceme něco zaznamenat nebo se chceme vydat na určitou cestu. Spoustu lidí si dělá tetování, protože jednoduše hledají nějakou změnu ve své identitě.

Co si o tom myslíš? Co pro tebe tetování znamená? Co stojí za potřebou nechat si něco vytetovat? Zajímá mě jak to máš. Napiš mi do komentářů. 👇


🎥

09/02/2026

ale houby :) děkuji za společný rituál 🫶

05/02/2026

03/02/2026

Posezení s lidmi u ohně patří mezi moje basic needs. Ten kruhový prostor, to, že je z nějakého důvodu nejpřirozenější na světě klidně mlčet a koukat do ohně a jen spolubýt. Nebo přidat kousek ze sebe sdílením. Ohniště jako symbol spoluexistence. Občas někdo přijde a přiloží, občas přiloží hodně lidí a je to pak fakt velkej oheň, který plápolá do metrových výšek. Někdo zas rýpe do toho, jak jinej přiložil nebo někoho učí jak přikládat. Někteří jen pasivně koukají. Někdo obstará hromadu dříví. Někdo celé to ohniště zažehne. Občas někde oheň uhasne, když nikdo nepřikládá nebo když přikládá dokola jen a ten samý člověk. Oheň sám jako ta energie mezi lidmi, kterou je třeba udržovat, aby nám bylo teplo. Dobře. Aby jsme neumřeli chladem.