28/09/2024
🦢OBRAZ PRO ZÁMECKÉ LABUTĚ🦢
Víte, že Zámek Lysice už spoustu let poskytuje celoroční azyl handicapovaným labutím?
S Rosana De Montfort jsme namalovaly obraz, který může být váš. Krásnou, a tentokrát i poučnou, pohádku napsala Lucie Hlavinková.
Obraz je vystavený na zámku a celá částka je určená labutím 🦢
AUKCE ZDE: https://www.facebook.com/ZamekLysice/posts/pfbid0vtZgz4KonSSceafHYawbhxNqo5MoQvv7yGqNhWa9dHMRmmF6sk45MKJBZJorKMpFl
Přihazujte, sdílejte, mějte krásné léto!
🐾 Galerie Felidae 🐾
Kočkovití v Kočkafé Schrödinger 2o24
AUKCE OBRAZU zámeckých labutí "Xaver a Agnes"
- příhozy zde pod fotkou formou komentáře s uvedením částky
- aukce trvá do 30.10.2024 do půlnoci
- vyvolávací cena obrazu je 1Kč, celá vydražená částka je určená pro zámecké labutě
- pohádku inspirovanou příběhem Jiřinky napsala Lucie Hlavinková
ROMY&ROSE
Idea obrazu “Xaver a Agnes” se zrodila během vernisáže Romany a Rosany na Zámku Lysice v roce 2022. Osud zámeckých labutí, které díky své zdravotní kondici nemohou vzlétnout, inspiroval obě výtvarnice k namalování společného obrazu jenž bude dražen po dobu zámecké sezóny 2024 a veškerý výtěžek bude věnován na podporu labutí. Obraz se skládá ze dvou polovin, které autorky tvořily samostatně, pouze s podkladem základního rozvržení kompozice. Ačkoliv je patrný různý rukopis i technika, výsledkem je překvapivě jednotný obraz s podobnou barevností a náladou.
Romana Štryncl - www.stryncl.cz
Rosana De Montfort - www.rosanademontfort.com
Labutě- Lucie Hlavinková
„Podívej, mami, ta labuť je nemocná!“ zvolala holčička, když si pečlivě prohlédla krásného ptáka na vodní hladině zámeckých valů.
„Ukaž? Ano, máš pravdu,“ potvrdila maminka. „Má něco s křídlem, viď? Trčí jí do strany.“
„Může létat?“
„To nevím,“ maminka pokrčila rameny. Chystala se s holčičkou nadrobit do vody starý rohlík, když se k nim přišoural starý pán a zadržel je.
„Počkejte, pečivo jim nedávejte, to pro ně vůbec není dobré. Právě kvůli takové stravě pak mají nemoc andělských křídel, jak vidíte. Nebudou moci nikdy létat.“
„Nemoc andělských křídel,“ zašeptala holčička překvapeně nad tím tajuplným názvem. Ano, labutě na vodě vypadaly jako andělé spadlí z nebe. Lekla se, že jim málem ublížila a s vděčností si od starého pána vzala pytlík s odřezky zeleniny, ovesnými vločkami a kukuřicí, aby je mohla nakrmit něčím zdravým.
„Chodíte je sem krmit už dlouho?“ zeptala se maminka.
„Ano, dlouho, už léta. Labutě tady bývaly ještě před válkou, na tomhle stejném místě, děti ze zámku jim házely vánočku ze druhého patra. Vidíte, že taky nevěděly, že to pro ně není nejlepší, naopak si myslely, že pro tak krásné ptáky je jedině vánočka dost nóbl,“ zasmál se starý pán. „Paní hraběnka Juliána je ráda malovala. Pak ale odsud labutě zmizely, přišly zlé časy, ničemu krásnému nepřály.“
„A kdy se sem vrátily?“
„Samy by se možná nevrátily, ale tady na zámku se ujali všech nalezených a postižených labutí z okolí. Je jim tady dobře, krásně zdobí vodní valy, jsou pořád elegantní, i když jsou nemocné a co je hlavní, podařilo se jim vychovat zdravá mláďata, které bylo možné vypustit do přírody,“ dokončil pyšně děda.
Holčička nadšeně zatleskala a ještě víc, když labutě připluly blíž a s půvabnými pohyby si pochutnávaly na pamlscích. Byla ráda, že měly s maminkou štěstí a narazily na tohoto starého pána, který o nich toho tolik věděl a když spatřila chlapečka s babičkou který jim chtěl nadrobit starý chleba, rozběhla se k nim a důležitě je poučila o tom, co je to nemoc andělských křídel.
A labutě pluly po hladině, lhostejné k běhu lidských dějin, jako andělé spadlí z nebe.
