18/08/2026
Jidiš: Jazyk, který přežil svou vlastní smrt a dosáhl na Nobelovu cenu
Jidiš je západogermánský jazyk, který byl po staletí tepajícím srdcem židovské kultury ve střední a východní Evropě. Vznikl v raném středověku (před více než tisíci lety) v oblasti Porýní jako specifická varianta horní němčiny. Postupem času se vyvinul v unikátní syntézu – jeho gramatika a většina slovní zásoby zůstaly germánské, ale jazyk absorboval velké množství slov z hebrejštiny, aramejštiny a později také ze slovanských jazyků. Na rozdíl od moderní němčiny se navíc zapisuje hebrejskou abecedou, která je upravená pro fonetický přepis germánských hlásek.
Jidiš se tak stal tradičním jazykem aškenázských Židů. Často se plete s hebrejštinou, jde však o zcela odlišné jazykové rodiny – hebrejština je jazyk semitský, zatímco jidiš patří mezi jazyky germánské.
Jazykové prolínání: Vliv jidiš na češtinu
Vliv jidiš pronikl přes rakouskou němčinu a pražskou židovskou němčinu i do běžné češtiny (především do městského slangu a argotu). Dodnes tak používáme slova, u kterých si jejich židovský původ často ani neuvědomujeme:
Melouch: Pochází z hebrejského melacha (práce), v jidiš znamenalo řemeslo nebo práci mimo hlavní pracovní poměr.
Mešuge: Z hebrejského mešuga (bláznivý, pominutý).
Šlamastyka: Vzniklo složením jidiš výrazů šlim (špatný) i německého Schlamm (bláto) a označuje nepříjemnou situaci či šlamútsko.
Chucpe: Výraz pro nehoráznou drzost, opovážlivost nebo čiré chamtáctví.
Pajzl: Z jidiš výrazu bajs (dům) – původně bajzl označoval malý domek či hostinec nízké cenové skupiny.
Gábl / gáblík: Dobré jídlo nebo svačina pochází z jidiš gabel (vidlička).
Kejkle / kejklíř: Souvisí s jidiš slovem goglen (žonglovat, podvádět).
Jak funguje gramatika jidiš?
Gramatický systém jidiš vykazuje silné germánské základy, které se však pod vlivem slovanských jazyků a hebrejštiny zjednodušily nebo specificky upravily:
Tři rody a pády: Stejně jako němčina má jidiš rod mužský, ženský a střední. Používá však pouze čtyři pády (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ), přičemž genitiv se používá téměř výhradně pro vyjádření přivlastňování (pomocí přípony -s).
Zjednodušená slovesa: Jidiš zcela opustil jednoduchý minulý čas (préteritum). Veškerou minulost vyjadřuje složeným časem (perfektem) za pomoci pomocného slovesa hobn (mít) nebo zajn (být) a příčestí minulého.
Slovanský vliv na gramatiku: Pod vlivem polštiny, ukrajinštiny a češtiny si jidiš osvojil používání slovesného vidu (dokonavost a nedokonavost) a také tvoření zdrobnělin pomocí koncovek -l nebo -ele(např. balebele – panenka / holčička).
Slovosled: V hlavní větě platí germánské pravidlo, že sloveso stojí na druhém místě. Na rozdíl od němčiny se však sloveso na konec věty nepřesouvá ve větách vedlejších.
Vrchol a tragický zlom
Na počátku 20. století prožívalo jidiš svůj zlatý věk. Vzkvétal tisk, divadlo i moderní literatura. Před vypuknutím druhé světové války mluvilo jidiš přibližně 11 až 13 milionů lidí po celém světě. Tímto jazykem tehdy mluvila drtivá většina evropského židovstva.
Katastrofa holokaustu však tuto rozsáhlou kulturu téměř vyhladila. Přibližně 85 % ze šesti milionů zavražděných Židů tvořili právě lidé mluvící jidiš. Po válce se navíc přeživší v USA či v nově vzniklém Izraeli často asimilovali k angličtině či moderní hebrejštině, což vedlo k drastickému úpadku jazyka.
Isaac Bashevis Singer: Hlas zmizelého světa
I přes masivní poválečný úpadek dokázala kultura jidiš dobýt nejvyšší světový literární vrchol. Postaral se o to spisovatel Isaac Bashevis Singer (v jidiš Jicchok Baševis Zinger). Narodil se v Polsku v rodině chasidského rabína, ale v roce 1935 emigroval před nacistickou hrozbou do USA.
Přestože žil v New Yorku a jidiš tisk i čtenářská obec se neustále zmenšovaly, Singer odmítl psát v angličtině. Ve svých povídkách a románech (např. Rodina Moskatova, Satan v Goraji nebo Kouzelník z Lublinu) s neobyčejnou živostí, ironií a mysticismem zachycoval zaniklý svět polských židovských městeček – tzv. štetlů.
Jeho věrnost rodnému jazyku byla odměněna v roce 1978, kdy získal Nobelovu cenu za literaturu. Švédská akademie ho tehdy ocenila za „vášnivé vypravěčské umění, které svými kořeny v polsko-židovské kulturní tradici přivádí k životu univerzální lidské osudy“. Singer svou nobelovskou přednášku symbolicky pronesl částečně v jidiš, čímž tomuto mizejícímu jazyku vzdal mezinárodní poctu a dokázal, že jidiš má světu stále co říct.
Dnes již jidiš sice není masovým jazykem, ale stále jím hovoří přibližně 3 až 4 miliony lidí po celém světě, zejména v ortodoxních židovských komunitách v USA (např. v New Yorku), Izraeli nebo v Belgii, a Singerovo dílo zůstává jeho největším literárním památníkem.
מיר ווינטשן אַלעמען אַ שיינעם טאָג, הערט זיך צו צו אַ שיינעם קאָנצערט.
Přepis a výslovnost (v normované verzi YIVO)
„Mir vintšn alemen a šejnem tog, hert zych cu cu a šejnem koncert.“
(Česká fonetická výslovnost: Mir vinčn alemen a šejnem tog, hert zich cu cu a šejnem koncert.)
Doslovný rozbor slov:
Mir vintšn alemen: Přejeme všem (vychází z německého „Wir wünschen allem“)
a šejnem tog: krásný/příjemný den („šejn“ znamená v jidiš krásný)
hert zych cu cu...: poslechněte si / zaposlouchejte se do... (z germánského základu „zu hören“)
a šejnem koncert: pěkný koncert
https://youtu.be/_6xBgkwcCjU?si=CUgChvz8LxmGvI_W
