10/08/2026
Kontemplovat i kdyby hořelo
Sedíme v kruhu na meditačních stoličkách ve stínu vysokých stromů letohradské fary, když se ozvou sirény hasičského poplachu. Předtím v meditaci v chůzi jsme tempem noha nohu mine procházely pruhem sluncem spáleného trávníku, který se nám obtiskával do plosek nohou. Požáru v okolí se nešlo vůbec divit. Poplach mi připomněl, že můj nejmladší syn velmi touží chodit na kroužek hasičů, ale ještě nesplňuje věkové minimum. Všechno to byly podněty, které je třeba v kontemplaci odložit, abych mohla být plně přítomná teď a tady. Sezením v tichu se odevzdat tomu životárnému proudu živé vody, který hasí moji žízeň po lásce, smyslu, naplnění. Někdy k tomu, abychom uhasili nějaký požár, stačí jen sedět a dýchat a aktivně vůbec nehasit.
Moc děkuji za pozvání na tak krásné místo obklopené malebnými kopci, lesy a loukami. Moc ráda se vrátím!
